Nejprve je důležité zdůraznit, že filozofie je založena na znalostech různých filozofických škol s autory, kteří mají myšlenky, které jsou v mnoha případech zcela opačné. Jedním z nejzajímavějších historických období je historie současné filozofie. Je to o té filozofii, která je koncipována v současné době.
Současná filosofie začíná pozitivní myšlenkou Auguste Comteho, poté je tato doba dále upevněna, objevuje se socialistická doktrína Karla Marxe, vystupuje vitalistický filozof Nietzsche a možná se filozofie radikálně otáčí se vzhledem Williama Jamese a jeho pojetí filozofie, protože všichni filozofové nám řekli o teoretické a koncepční filozofii, ale významně přispívá k filozofii, díky čemuž se filozofie stává teoretickou i praktickou se vzhledem filozofického pragmatismu Je také dobré zdůraznit jeho práce pro psychologický funkcionalismus, James je filozof, který se vždy zaměřuje na dva body, na nevědomí člověka a na procvičování teoretických znalostí.
Kromě toho je hlavním tématem současných filozofů problém člověka, který se snaží vysvětlit jeho podstatu a podstatu, v níž považují člověka za bytost a za zvíře, a objevují se významní představitelé, jako jsou: Max Scheler, Wilhelm Dilthey, José Ortega a Gasset, Jean Paul Sartre, Ernst Casserier, mezi ostatními.
Současná filozofie začala rozpuštěním hegelovského systému a vyznačuje se svou složitostí a problematičností; zpochybňováním samotné pravdy, její konzistence a existence, filozofického rozměru reality a samotné filozofie; rozvojem rozmanitosti proudů a doktrín, z nichž mnohé jsou v radikální opozici.
Existují historici filozofie, například Enzo Paci, kteří si myslí, že situace současné filozofie je do značné míry určována Kantovým dědictvím a interpretacemi Kantianovy kritiky, které myšlenka na devatenácté století podle jeho kritérium. Od začátku dílo prohlubující se kritiky odsuzuje ve filozofech, kteří se jím inspirují, jak nemožnost nepřijmout kritiku takovou, jaká je, a nemožnost ji přijmout. Kant také představil kritiku, pokud jde o propedeutiku, úvod do filozofie.
Z tohoto pohledu po kritice musela začít nová filozofie; ale Kant také prokázal nemožnost metafyzické filosofie: z tohoto druhého hlediska se filosofie již nezdá být možná, protože se omezila na samotnou aktivitu kritiky, tj. na analýzu a podmínky mezí poznání. Pokud kritika není filozofií, pokud nejde o filozofický systém, problém spočíval v pokračování práce Kanta a nakonec ve filozofickém systému. Systém musel být založen na základním principu, z něhož lze odvodit všechny ostatní. Na konci 18. a na počátku 19. století se zdá, že právě tento problém převažuje („Současná filozofie“).
