Pochází z latinského slova „Mores nebo Morallis“, jehož význam je „Rezidence nebo dům“. Je to organizovaný soubor pravidel, hodnot, povinností a norem, které budou regulovat soužití mezi muži, to znamená, že budou určovat způsob, jakým se muži navzájem vztahují. Tyto hodnoty a normy budou přijímány jako správné nebo přiměřené v závislosti na historickém okamžiku, ve kterém společnost žije.
V takovém případě se etika nebo morální filozofie stanou světlem, které nám umožní z etického hlediska rozlišovat mezi tím, co je správné a co nikoli. Hodnoty, které nejsou integrovány v kontextu konkrétního náboženství, ale v kontextu přirozeného zákona, který řídí to, co je vhodné pro lidské bytosti podle jejich důstojnosti a povahy.
Doktríny filozofů všech dob považovaly za zásadní zacházení s morálními principy, které jsou základem nejdůležitějších otázek myslitelů.
Sociální rozpory, politika, spravedlnost, lidské vášně, sobectví ve světě probudily potřebu filozofů zkoumat povahu morálky.
Morálka má svůj základ také ve svobodě lidské bytosti, od níž může člověk konat dobré skutky, ale má také svobodu vykonávat nespravedlivé postoje. Morální reflexe pomáhá lidským bytostem uvědomit si svou vlastní odpovědnost při práci na tom, aby rostly jako člověk, a to vždy s jasným principem pravdy a dobra.
Filozofie jako morální reflexe je velmi důležitá, protože spravedlnost při činu pomáhá lidské bytosti zdokonalit se a dosáhnout dobrého života, jak by řekl Aristoteles. Kromě toho však morální filosofie také odhaluje odpovědnost, kterou musí lidské bytosti přispívat, aby přinesly naději společnosti, ve které žijí, protože prostřednictvím individuálních činů je také vyvíjen vliv na společné dobro.
Z tohoto pohledu sleduje morální filozofie společné dobro společnosti, protože dobro skupiny také vyživuje blaho jednotlivce.
Tato etická reflexe pomáhá přispívat k řádu společnosti. Tato morální filozofie bere jako základní principy, jaké jsou principy lidského chování. Tyto etické normy diktují člověku hodnoty, jako je osobní zdokonalování, sebeláska a úcta k druhým, zásada povinnosti a hledání štěstí. Zásadním morálním principem je mít na paměti, že účel ne vždy ospravedlňuje prostředky.
