Varianta slova může mít různé významy v závislosti na kontextu, kde se používá. Varianta může představovat různé způsoby, jak se něco zobrazuje. Například: „hudební skupina provedla téma s různými hudebními variantami, aby producent mohl rozhodnout, který z nich je nejvhodnější představit veřejnosti.“
V oblasti lingvistiky představuje slovo varianta specifickou formu přirozeného jazyka, jehož charakteristiky používá určitá populace, která je ve vzájemném vztahu, sociálními nebo geografickými vazbami. Jazykovou variantou proto přicházejí různé formy, které stejný jazyk přijímá, v závislosti na místě, kde mluvčí žije (tato varianta se nazývá dialekt), věku, ve kterém jsou, a sociální skupině, do které patří.
Varianty mohou být spojeny s intonací slov, slovní zásoby a výslovnosti. Obvykle to lze vidět jasněji na veřejnosti mluvit, než v písemné formě, tímto způsobem při poslechu někoho mluvit, to je snadné se domnívat, který region pocházejí. Například pokud pocházíte ze země nebo z města, jste-li dítě, dospělý nebo starší člověk a také vaše úroveň vzdělání.
V rámci jazykových variant existují různé typologie, které lze odlišit geografií, jazykovou evolucí nebo sociolingvistickými faktory. Někteří z nich jsou:
Diatopické nebo geografické varianty: projevují se způsobem, jak mluvit stejným jazykem odlišně, kvůli vzdálenosti mezi jednotlivými regiony. Například: v Americe říkají „zápalky“ objektu, kterému ve Španělsku říkají zápalky. Tyto úpravy jsou známé jako dialekt. Proto je běžné, že španělský jazyk má dvě varianty: španělský mluvený ve Španělsku a španělský mluvený v Latinské Americe.
Diachronické varianty: je spojena s jazykovou změnou, když se porovnávají texty z různých období. Proto je možné rozlišovat mezi starou a moderní španělštinou.
Sociální varianty: souvisí s úrovní studia, sociální třídou, povoláním a věkem.
Situační varianty: mají co do činění se způsobem mluvení, počínaje kontextem, kde je mluvčí, způsob mluvení na večírku s přáteli není stejný jako při setkání se šéfem.
