Střídmost je sebeovládání chování různých chutí, které nás vede k nadměrnému užívání si potěšení ze života, které s sebou nesou; rekreace, oblékání, čas věnovaný sobě samému, jako je spánek, způsob mluvení nebo dokonce smích, se nazývá střídmost, že moderováním našich činů uvažujeme o vnitřním životě klidu myšlenek a míru.
Podle Aristotela je to jedna ze čtyř hlavních ctností, kterými jsou: spravedlnost, rozvážnost, síla a zdrženlivost, což je aktivní ctnost, která vede k činu a zmírňuje nekontrolovanou přitažlivost k jednomu nebo více citlivým potěšením nebo činům. uplatňování umírněnosti nebo svrchované sebeovládání ve svých statcích nebo darech daných stvořením. To je široce používáno křesťanskými věřícími nebo lidmi, kteří uplatňují duchovní, mají v sobě sebeovládání a to souvisí s rozumem a střízlivostívyhýbání se emocím, které explodují v hněvu nebo sexuální vášni, což vede k životu v nepořádku, bez sebeovládání, měnícího se důsledným, spolehlivým a řádným jednáním. V střídmosti najdeme tři základní části, o nichž se debatuje mezi tím, co je považováno za správné, a tím, co je nesprávné; jako integrál, který přechází od hanby k upřímnosti, sugestivní, který kombinuje život mezi úplnou nebo částečnou abstinencí, jako je cudnost nebo trvalé panenství, potenciál mezi hněvem a důsledností až skromností, která sama o sobě upadá život pokory a slušnosti.
Střídmost má za cíl a účel být v řádu uvnitř bytosti, vyplývající z vnucování klidu mysli, který působí na vnitřní osobu a vede k činům zlepšení a zvrácení špatných návyků při jejich každodenním používání Proto se říká, že je činná nebo aktivní, víra starověku spočívá v tom, že tím, že neměla tuto oceňovanou ctnost, byl život zničen sobectvím člověka bez základu v lásce k Bohu nebo k druhým.
