Termín tabu označuje chování, které je z morálního hlediska vnímáno jako něco nepřijatelného pro společnost, lidskou skupinu nebo nějaké náboženství. V některých oblastech světa jsou tabu údajně podivné činy, věci a dokonce i lidé, které mohou být dokonce legálně zakázány, některé z prvků, které mohou mít nějakou charakteristiku považovanou za tabu, zahrnují náboženský, ekonomický, politický a sociální obsah nebo kulturní, obecně se na to díváme z neoprávněného důvodu, který je založen na předsudcích. Pro jeho část mociProlomení tabu je považováno za vážnou chybu pro ty sociální skupiny, které jej zavedly. Některá tabu, jak je uvedeno výše, jsou považována za trestné činy, za které lze uložit trest, v této souvislosti jsou tabu přímými předchůdci zákona.
Tabu se obecně ukládá to, co je považováno za nepřirozené. Na druhou stranu, osoba, která prolomí tabu, by se dopustila viny, a proto je potrestána, což může být z právního hlediska, pokud jde o přestupek zákona, nebo ze sociálního hlediska, v takovém případě lze odkázat mimo jiné k diskriminaci, veřejnému odsouzení. Většina tabu obecně vzniká v důsledku kulturní tradice, existují však i ta, která se vyvíjejí z dominantních politických zájmů.
Tabu mohou být různých typů, mezi nejoblíbenější patří ta, která odkazují na zákaz zmiňování určitých slov nebo frází. Důležitým faktem je skutečnost, že čínská kultura je považována za kulturu, která má do značné míry na starosti propagaci a rozvoj tohoto typu jazykových omezení, například při pojmenovávání určitých císařů, předků nebo božstev.
Stejně jako u všeho, co souvisí se společností a etickými hodnotovými systémy, kterými se skupina nebo komunita obecně řídí, jsou postupy, které jsou považovány za tabu, jako takové obvykle uměle vytvořeny díky různým souborům norem, hodnoty nebo chování, které jsou z morálního hlediska považovány za nebezpečné, nevhodné a nevhodné.
