V náboženském kontextu je laikem nebo laikem, jak je také známo, osoba nebo skupina lidí, kteří patří ke katolickému křesťanskému náboženství prostřednictvím křtu, ale kteří nejsou součástí duchovenstva, to znamená, že nejsou ani kněží, ani biskupové nebo jeptišky. Tímto způsobem lze říci, že laici jsou věřící, kteří byli pokřtěni do církve.
Role laiků v rámci vzdělávacího kontextu je nesmírně důležité, protože mají schopnosti a znalosti, aby se vše, co souvisí s katolickým náboženstvím známého, příkladem jsou katechety, přestože není kněží, Jsou oprávněni učit ostatní všemu, co Bůh vyjadřuje prostřednictvím Bible, jsou to lidé oddaní církvi evangelizovat všechny ty, kteří do ní dosud nepatří.
Jedním z prvků, které odlišují laika, je křest. Je to tak, že díky této svátosti mají laici Božího lidu právo na právo nazývat se Božími dětmi a spolupracovat s tímto božským otcovstvím. Stejným způsobem však spolupracují tím, že pracují na tom, aby zprávu o vykoupení obdrželi všichni muži. Tento závazek je naléhavější, když je známo, že díky nim budou ostatní lidé schopni slyšet evangelium a poznat Boha.
Činnosti prováděné laiky v církvi nejsou lhostejné, naopak jsou mimořádně aktivní, a to takovým způsobem, že mohou pomoci být přemoženi duchem evangelia ve všech prostředích, do nichž jsou zapojeni.
Je důležité si uvědomit, že role laiků se začala konkretizovat v roce 1959, během Druhého vatikánského koncilu. Od té doby začala katolická církev uznávat postavu laiků jako důležitý prvek v komunitě farníků. V tomto smyslu tato rada uvažovala o aktualizaci některých náboženských pojmů, které bránily laikům v prominentní roli v náboženských aktivitách, protože nebyli formálním členem církve jako instituce.
