Pokud jde o vykoupení, vztahuje se na okolnosti, za kterých je předmět, který byl dříve vlastněn, znovu zakoupen. Tato definice vychází z etymologického původu termínu, který se nachází v latinských slovech „re“ (znovu) a „émere“ (koupit). V náboženstvích je vykoupení považováno za jeden z nejdůležitějších aspektů celé doktríny; je však interpretován různými způsoby. Například v křesťanství je zásadní dát účelu vaší víry „logický“ význam, prolínácí role vykupitele (který vykupuje) a vykoupeného (který je předmětem vykoupení).
Podle historických použití tohoto termínu se vykoupením hovoří o zrušení otroctví. V dobách, kdy tento systém ještě platil, si otroci mohli koupit svobodu placením určité částky peněz nebo plněním určitých let práce; v některých případech měli splácení tohoto dluhu na starosti další lidé. Je třeba poznamenat, že i díky těmto činům je vykoupení také považováno za proces, při kterém je člověk osvobozen od utrpení, těžké zátěže nebo bolesti.
V křesťanství je vykoupení činem, při kterém se Ježíš obětoval za lidi, ve snaze zachránit je před smrtí a poskytnout jim volný přístup do nebe. Podle původního konceptu by smrt mesiáše byla platba, kterou požaduje Bůh, aby zbavila lidstvo strašného osudu. Náboženství se brzy točilo kolem této skutečnosti, kterou předvídali, jak je vysvětleno v Bibli, různí proroci.
