Mravní uvažování můžeme definovat jako „hodnotový úsudek, který provádíme v určitých situacích, kdy je třeba přijmout určitou možnost“. Zatím jsme zmínili morální uvažování, tedy to, jak jsou děti od 6 do 12 let v situaci, ale musíme si položit otázku, jak jednají morálně.
Na základě těchto tvrzení můžeme tvrdit, že morální uvažování je duševní proces, který člověku umožňuje posoudit hodnotu věcí a určit, co je správné a co špatné. Z tohoto uvažování vyplývá otázka ohledně podstaty a následků jednání.
Morální usuzování začíná rozvíjet v dětství, přibližně od 6 let věku. Do té doby si děti nejsou vědomy pravidel a nechápou, co je správné. Když se děti vyvíjejí a procházejí procesem zrání, získávají představy o spravedlnosti a začínají si stanovovat morální kritéria.
Díky výuce ve třídě a normám stanoveným dospělými mají děti morální úvahy o tom, jak by věci měly být a jak by měly morálně jednat v různých situacích, ale jsou skutečně věrní svým morálním myšlenkám? Studie ukázaly, že uvažování a chování spolu souvisejí.
Legalita může být také spojena s mravní úvahy o čemž svědčí integrace soudního systému ve společenství s cílem regulovat činy, které jsou trestné a vytvářejí morální a sociální škody. Zákonnost se řídí zásadou spravedlnosti, která pomáhá definovat, co je v každém případě správné.
Tyto sociální normy také ukazují morální standardy komunity, které posilují lidskou úroveň jednotlivce, aby znovu potvrdily důležitost konání dobra, protože dobro je cílem samo o sobě a nikoli prostředkem, tj. Konání dobra je největší etickou odměnu za štěstí, které můžete mít.
Rozvoj morálních hodnot je zásadní pro morální jednání v situacích, které zahrnují oběť na straně osoby, která ji provádí, nebo nedostatek odměny, jakož i v situacích, které zahrnují tlak. Pokud jsou hodnoty součástí identity osoby, dojde k větší shodě mezi morálním uvažováním a souvisejícím chováním bez vnějších sil, které jej podmíňují.
