Induktivní uvažování je také známé jako logika „zdola nahoru“. Jedná se o typ uvažování, který se zaměřuje na vytváření zobecněných vět na základě konkrétních příkladů nebo událostí. Když se provádí tento typ uvažování, pracujeme na konkrétních příkladech, které mohou, ale nemusí být pravdivé; pak jsou přeneseny do zobecněných konceptů.
Dá se říci, že induktivní uvažování funguje jako nástroj v sofistikovaných matematiky, i když jsme byli to pomocí, protože jsme byli děti! Když používáme indukční uvažování, používáme své zkušenosti a pozorování k vyvození závěrů o tom, co se stane v budoucnu. Prvních několikrát, co jsme jako děti něco upustili, předmět spadl na zem. Nakonec jsme se rozhodli, že tento vzor bude pokračovat bez ohledu na to, o jaký objekt jde: věci padnou. Induktivní uvažování je důležitý způsob objevování nových věcí v matematice.
Z vědeckého hlediska se induktivní uvažování vyvinulo od sedmnáctého století za přispění filozofa Františka Bacona. Tento filozof se domníval, že obecných závěrů lze dosáhnout pomocí tabulek, ve kterých jsou data systematicky a uspořádaně shromažďována o tom, co je studováno.
Obecně se říká, že tato forma uvažování jde od konkrétního k obecnému. V některých konkrétních případech je tedy mezi nimi dodržována určitá pravidelnost a tato logika nám umožňuje vyvodit obecný závěr. Jinými slovy, konkrétní skutečnosti jsou podrobně sledovány a následně je navržen zákon, který vysvětluje pravidelnost těchto událostí.
Indukce vytváří obecné zákony založené na pozorování skutečných událostí. Jedná se tedy o zevšeobecnění, které by mohlo být nepravdivé. Závěry nebo zákony indukční metody jsou tedy pravděpodobné a jsou platné, pouze pokud žádný případ není v rozporu s generalizací. Induktivismus byl kritizován jako platná strategie uvažování, protože má řadu mezer.
Induktivní a deduktivní jsou dvě různé metody uvažování, které se také široce používají ve filozofii a téměř ve všech vědeckých výzkumech.
Tyto metody jsou součástí logického myšlení a analytických procesů, je však důležité vědět, že se od sebe navzájem zcela liší a že se používají na základě potřeb výzkumného pracovníka.
