Jedná se o náboženský koncept se zvláštním zastoupením v katolické a koptské teologii. Myšlenka na to a modlitby za duše, které by z toho vyšly, nebyly vyznávajícími církvemi nijak uznány až do roku 600 př. N.l., kdy papež Gregory učinil prohlášení o třetím státě, což je místo, duše, které by byly očištěny před vstupem do nebe. Toto bylo schváleno jako katolické dogma až v roce 1459 na Florentském koncilu.
Nejedná se o fyzický prostor, ale je definován jako přechodný stav, kdy se po smrti lidé, kteří zemřeli bez smrtelných hříchů, ale kteří se v životě dopustili drobných nebo závažných hříchů, ale bez kajícího uspokojení ze strany věřícího, musí očistit, aby odstranění těchto skvrn a bude mít přístup k blažený vize Boha.
Teologové se shodují, že zpoždění je možná nejbolestivější bolestí očistného stupně, aby si mohl užít Boží slávu. Jedním z hlavních rozdílů křesťanství ve srovnání s různými náboženskými možnostmi je odpuštění prostřednictvím procesu vyznání hříchů v životě, což zkracuje čas v očistci.
Během 12. století byla zveřejněna legenda o očistci, která pomohla myšlence růst. Bylo prohlášeno, že svatý Patrick objevil skutečný vstup do něj podle legendy, svatý Patrick, aby přesvědčil ty, kteří pochybovali, nechal v Irsku vykopat velmi hlubokou díru, která způsobila sestup několika mnichů a když se vrátili, popsali Očistec a peklo jako živá forma byl příběh vyprávěný mnichy. V roce 1153 Ir Owen prohlásil, že také sestoupil skrz jámu do podsvětí a vyprávěl, že jeho prožitky byly úspěšné.
Navzdory tomu, že se slovo očistec neobjevuje ve svatých písmech, realita toho, co to znamená, je vyjádřena v Bibli. V knize 2 Makabejců starého zákona je ukázáno „že hebrejský lid byl věřící v přechodném stavu, ani v nebi, ani ve věčném pekle, vyprávějí, že po pohřbení mrtvých se vojáci Jidáše Makabejského modlili k Bohu aby jim bylo zcela odpuštěno jejich hříchy “. O očistci se říká, že je jediným státem, který není věčný.
