Samozřejmě to začalo u Freuda. Psychoanalýza odkazuje jak na teorii fungování mysli, tak na způsob léčby. V posledních letech obě ustoupily tradičnějším přístupům založeným na výzkumu, ale psychoanalýza zůstává prosperující oblastí.
Víra v nadřazenost nevědomé fantazie, sexuální touhy (libido, závist penisu, oidipální komplex) a sny se zakolísaly. Freud však také identifikoval základní mentální manévry, jako je přenos, projekce a obrana, a ukázal, jak narušují naše fungování. Jako léčba založená na rozšířeném sebezkoumání se psychoanalýza vyvinula mimo tichý stereotyp.
Psychoanalýzu založil Sigmund Freud (1856-1939). Freud věřil, že lidé mohou být uzdraveni tím, že si uvědomí své nevědomé myšlenky a motivace, čímž získají vhled. Cílem psychoanalytické terapie je uvolnění potlačených emocí a zážitků, tj. Přimět vědomí do bezvědomí. Pouze díky katarzní zkušenosti (tj. Uzdravení) lze člověku pomoci a „vyléčit se“.
- Psychoanalytičtí psychologové vidí psychologické problémy zakořeněné v bezvědomí.
- Zjevné příznaky jsou způsobeny latentními (skrytými) poruchami.
- Typické příčiny zahrnují nevyřešené problémy během vývoje nebo potlačované trauma.
- Léčba se zaměřuje na uvedení potlačeného konfliktu do vědomí, kde se s ním klient může vypořádat.
Jak můžeme rozumět nevědomé mysli?
Pamatujte, že psychoanalýza je terapie i teorie. Psychoanalýza se běžně používá k léčbě deprese a úzkostných poruch. Při psychoanalýze (terapii) umístil Freud pacienta na gauč, aby se uvolnil, a on seděl za nimi a dělal si poznámky, když vyprávěli své dětské sny a vzpomínky. Psychoanalýza je dlouhý proces, který by vyžadoval mnoho sezení s psychoanalytikem.
Vzhledem k povaze obranných mechanismů a nepřístupnosti deterministických sil působících v bezvědomí je psychoanalýza v její klasické podobě dlouhý proces, který často zahrnuje mezi 2 a 5 sezeními týdně po několik let.
Tento přístup předpokládá, že samotná redukce symptomů je relativně bezvýznamná, protože pokud základní konflikt není vyřešen, budou jednoduše nahrazeny neurotičtější příznaky. Analytikem je obvykle „prázdná obrazovka“, která o sobě odhaluje jen velmi málo, takže pacient může prostor ve vztahu využít k práci na svém bezvědomí bez zásahu zvenčí.
Psychoanalytik používá různé techniky k povzbuzení pacienta k rozvoji představ o jeho chování a významu příznaků, včetně inkoustových skvrn, parapraxů, volného sdružení, interpretace (včetně analýzy snů), analýzy odporu a analýzy přenosu.
