Termín se používá především jako adjektivum a podstatné jméno. Takže v závislosti na jeho použití to má svůj význam. Jako adjektivum označuje vše, co vychází z mysli nebo s ní souvisí. Rovněž je definováno jako to, co souvisí s psychologickými funkcemi a prvky, hovoří o duševním stavu, duševním násilí, psychickém vývoji.
V tomto smyslu jsou všechny ty jevy nebo procesy, které se odehrávají v naší mysli, jako jsou vnímání, vjemy, uvažování nebo paměť, považovány za psychické.
Podobně, pokud dojde ke změně některé z těchto funkcí nebo procesů, je to v přítomnosti psychické poruchy nebo nerovnováhy.
Na druhé straně je zde použití termínu jako podstatného jména nebo subjektu, který definuje, že tato osoba má nebo si připisuje schopnost vnímat energie, pocity a informace člověka.
Kromě toho jasnovidci tvrdí, že jsou schopni číst myšlenky druhých, kvůli jejich schopnosti porozumět síť pocitů a energií kolem osob, které popisují, jak složité.
Nazývá se také „psychická“ u těch jedinců, kteří mají nebo si připisují duševní schopnosti parapsychologie, jako je levitace (zavěšení ve vzduchu v těle), telepatie (přenos myšlenek)), telekinéza (pohybující se objekty myslí), věštění (čtení myšlenek), jasnovidectví (schopnost vnímat vizuální realitu jiných lidí nebo hádat budoucnost) a mimosmyslové vnímání (příjem informací jinými prostředky než pěti známé smysly: zrak, sluch, čich, chuť a dotek).
Ale tyto předpokládané mentální schopnosti byly v průběhu dějin vysoce kritizovány, takže sebeznačení „psychických“, které si jedinec dává sám, když „vlastní“ uvedené schopnosti, bylo vždy zpochybňováno, mnohem více vědci, kteří se vždy drží k objektivitě a možnosti vědeckého ověření.
Tímto způsobem tím, že si neověří to, co vidí, označují jako „šarlatány“ nebo „lháře“ ty, kteří tvrdí, že mají mentální schopnosti, ale kteří pro vědeckou komunitu profitují z pověr společnosti.
