Je to jméno dané biskupům nebo arcibiskupům diecéze, zejména papeži. Je třeba poznamenat, že pokud jde o druhé, přidává se „Sumo“, které ukazuje, že se jedná o nejvyšší autoritu Říma a katolické církve. Proto je to slovo vyhrazené nejvyšším církevním autoritám, zejména papeži. Toto slovo pochází z latinského slova „pons“, které zase pochází z „pontis“, což lze přeložit jako „most“; přidáním přípony „ifice“ (konstruktor), odkazující na spojení, která vytvářejí mezi Bohem a lidstvem. Je však dobře známo, že etymologii tohoto termínu odborníci stále zpochybňují.
Tento koncept byl používán od dob starověkého Říma. Tam byl tento titul udělen kněžským soudcům, kteří mají na starosti vedení všech náboženských obřadů; bylo to jmenování plné cti. Titul Pontifex Maximux byl nejvyšší kanceláří v římském náboženství a byl vyhrazen těm řeholníkům, kteří patřili k patricijské linii. Počínaje rokem 254 př. N.l. byla k dispozici také prostým občanům. Papežové, čas později, byli také lidé, kteří byli členy náboženské rady velký význam.
V určitém bodě, římských císařů také se stal papežem. Postupem času a braním křesťanství jako legálního náboženství se titul stal anachronickým. Císař Gratian mladší se vzdal své funkce a svůj titul ponechal v rukou římského patriarchy: papeže.
