Pigment je zbarvení záležitost, to znamená, že jeho hlavní funkcí je dát barvu na něco. Toto barvivo může mít přirozený původ nebo umělou vadu. Od nejstarších dob je člověk používal pro svou přítomnost v přírodním prostředí, ale později je začal ve velkém průmyslově vyrábět.
Na technické úrovni použití barvy, k označení látky použité k barvení obrazu nebo jiného materiálu, a jiné použití je uvedeno v kontextu biologie, k označení víceméně stejného, ale v tomto případě je příspěvek. Tonalita pigmentu se provádí v buňkách a definuje základní fyzické otázky, jako je barva očí, vlasů a kůže jedince.
Materiály, které si lidé vybrali a vyrobili pro použití jako pigmenty, mají obecně speciální vlastnosti, díky nimž jsou ideální pro barvení jiných materiálů.
Díky pigmentům je možné dát určitou barvu například potravinám, oděvům a kosmetice. Obvykle se používají práškové pigmenty, které se přidávají k bezbarvému nebo velmi slabému materiálu. Existují pigmenty, které působí jako permanentní barviva, a další, které s postupem času přestanou dotyčnou látku barvit.
I když se často používají jako synonyma, je možné rozlišovat mezi pigmenty a barvivy. I když jsou kapalné a umožňují získání roztoku, pigmenty jsou obvykle pevné látky, které vytvářejí suspenzi.
Velmi důležité jsou takzvané rostlinné pigmenty. Jedná se o soubor látek, které existují v rostlinách a které dávají tvar složitým strukturám. Konkrétně mezi nejznámější patří chlorofyl, antokyany, flavonoidy a karoten.
Snad nejznámější je však chlorofyl, který se stává základní součástí tzv. Fotosyntézy. A je zodpovědný za absorpci toho, co je denní světlo, za účelem stanovení a fixace oxidu uhličitého ze vzduchu.
V oblasti biologie je látka, která přispívá k tonalitě buněk, známá jako pigment. Tyto pigmenty, které se mohou rozpustit nebo působit jako granule, definují kromě jiných částí těla také tón vlasů, očí a pokožky. Mezi nejdůležitější biologické pigmenty patří chlorofyl (který dává rostlinám jejich charakteristickou zelenou barvu) a melanin.
