Pyrenejský poloostrov, poloostrov v jihozápadní Evropě, okupovaný Španělskem a Portugalskem. Jeho název pochází od jeho dávných obyvatel, které Řekové nazývali Iberians, pravděpodobně kvůli Ebro (Iberus), druhé nejdelší řece na poloostrově (po Teju). Pohoří Pyreneje tvoří účinnou bariéru půdy na severovýchodě, oddělující Pyrenejský poloostrov od zbytku Evropy, a na jihu v Gibraltaru je poloostrov oddělen od severní Afriky úzký Gibraltarský průliv. Atlantský oceán omývá severní, západní a jihozápadní pobřeží a Středozemní moře jižní a východní pobřeží. Cabo Roca v Portugalsku je nejzápadnějším bodem kontinentální Evropy.
Pyrenejský poloostrov byl vždy spojován s Ebro, Ibēros ve starořečtině a Ibērus nebo Hibērus v latině. Sdružení bylo tak dobře známé, že to bylo těžké říci; Například Ibēria byla ve Strabu zemí „tato strana Ibērusu“. Plinius jde tak daleko, že tvrdí, že Řekové po řece Hiberus nazývali „celé Španělsko“ Hiberia. Řeka se objevuje ve smlouvě Ebro z roku 226 př. N. L. Mezi Římem a Kartágem, která stanoví hranici kartáginského zájmu o Ebro. Úplnější popis smlouvy, stanovený v Appianu, používá Ibērus. S odkazem na tuto hranici Polybius tvrdí, že „rodným jménem“ je Ibēr, zjevně původní slovo, zbavené řecké nebo latinské koncovky -os nebo -us.
Brzy rozsah těchto domorodců, kteří geografové a historici uvádějí od jižního Španělska v jižní Francii podél Středozemního moře, je poznamenán příkladů čitelným písmem které vyjadřují stále neznámý jazyk s názvem „Iberian“. Ať už se jednalo o rodné jméno, nebo jej dostali Řekové pro jejich pobyt na Ebro, zůstává neznámé. Důvěryhodnost v Polybiovi přináší určitá omezení etymologizace: pokud jazyk zůstane neznámý, musí zůstat neznámý také význam slov, včetně Ibera. V moderním baskičtině znamená slovo ibar „ údolí„Nebo„ zavlažovaná louka “, zatímco ibai znamená„ řeka “, ale neexistují důkazy, které by spojovaly etymologii řeky Ebro s těmito baskickými jmény.
