Původ slova vášeň je odvozen z latinského passio , a to následuje za slovesem pati, patior (což znamená trpět, trpět nebo tolerovat). Z toho tedy vyplývá, že se jedná o slovo, které má dvojí význam a je to způsobeno tím, že utrpení a utrpení vždy vedou k bolesti; Slovník Královské španělské akademie jej navíc definuje jako „opak akce nebo pasivní stav subjektu“, což naznačuje rezignaci nebo konformitu subjektu, a také jasně ukazuje, že i když cítíme vášeň, nejsme schopni ovládnout pocit, který ho vede k tomu, že se cítí jaksi nespokojeně, že něco nedokázal.
Další význam, který byl zmíněn výše, je, když se odkazuje na pocit velké intenzity, vyjádřený jiným způsobem, je to, když jedinec pociťuje silné emoce pro určitou zkušenost nebo pro nějakou situaci, kterou zažil. Ačkoli k tomu nedochází jen kvůli prožité zkušenosti, vášeň je obecně cítit pro jinou lidskou bytost, je to prudká a ohnivá touha, kterou zažíváme, když cítíme hlubokou přitažlivost (většinou sexuální) k jiné osobě.
Lidská bytost však není nadšená pouze pro jiný předmět, může také pociťovat vášeň pro určité věci nebo činnosti, které provádí v každodenním životě, nebo které zažívají poprvé, například čtení může být vášnivé za předpokladu, že jsou jedním z těch, lidé, kteří ve svém volném čase čtou knihu nebo mají vášeň pro hru na nástroj, psaní románu nebo písně, sportování atd. Jsou to vzrušující činnosti, protože pocity, které tyto činnosti vzbuzují, jsou jaksi velmi živé a výbušné.
Vášeň je nějakým způsobem pocit, který určitým způsobem nedovolí člověku správně uvažovat v okamžiku, kdy je prožíván, je tam, když mluví o tom, že není schopen tento pocit ovládat, prostě se tím nechává unést, protože trpí velmi silné emoční přetoky a člověk je schopen se odvážit rozhodovat na popud. Když záře končí, vášeň také, a to proto, že nejde o racionální událost, ale právě o vášnivou událost.
