Morfém v oblasti gramatiky je minimální jednotka, která má gramatický význam, mezi nimiž lze pojmenovat: ne, ano, atd. Morfém je tedy třeba chápat jako závislé moneme, které zase může vyjadřovat význam. Morfém musí být připojen k lexému, aby jej bylo možné upravit a aby slovo mělo význam.
Dalo by se říci, že morfém je proměnná část slova, která se skládá, z gramatického bodu z pohledu, podle morfémy a lexémů. Morfém poskytuje gramatickou hodnotu a je vždy spojen s lexémem, který má sémantickou hodnotu. Morfém i lexém lze rozdělit na fonémy, minimální jednotky fonologie, které nemají žádný význam (gramatický ani sémantický).
Je běžné hovořit o tom, co jsou gramatické morfémy. Lze je stanovit, které lze rozdělit do dvou velkých skupin. Najdeme tedy zejména následující:
- Pohlaví morfémy. Jsou to ti, kteří, jak naznačuje jejich název, nám pomohou zjistit, zda je dotyčné slovo před námi mužské nebo ženské.
- Číselné morfémy. V jejich případě nám pomohou zjistit, zda je slovo jednotné nebo množné číslo.
Použití přípon a předpon je to, co nám umožňuje znát vnitřní strukturu slov nebo tvarosloví. Disciplína, která studuje morfologii, je lingvistika. V důsledku toho musí být znalost morfémů umístěna v morfologii. Morfologie doslovně znamená „forma slov“. To znamená, že předmětem studia morfologie je slovo, tj. Jeho vnitřní struktura a variace, které jej ovlivňují.
Například ve slově děti je lexém „niñ“, zatímco „o“ nám říká, že je mužský, a „s“ označuje, že je množné číslo „;“ Nebo „a“ s jsou morfémy. Slovní zakončení slouží k určení jejich osoby, režimu, času a počtu.
Mezi morfémy lze rozlišit několik typů podle způsobu, jakým jsou připojeny ke slovu:
- Nezávislé morfémy nebo klitické morfémy jsou ty, které přijímají určitou fonologickou nezávislost s ohledem na lexém (jako jsou předložky, spojky a determinanty).
- Závislé morfémy nebo spojené morfémy, na druhé straně, jsou vždy spojeny s jiným monémem, aby doplnily svůj význam. Existují dva podtypy závislých morfémů: deriváty (které přidávají nuance významu a působí v různých sémantických polích) a skloňování (označují nehody a gramatické vztahy).
- Derivátově závislé morfémy lze naopak rozdělit na předpony (mají předponu k lexému), infixy (nemají sémantický obsah) nebo přípony (jsou k lexému odloženy).
- Konečně, volné morfémy jsou ty, které se mohou jevit jako samostatná slova. Například: světlo, moře, mír, květina, slunce.
