Termín monografie podle pramenů pochází z řečtiny a skládá se z „opic“, což znamená „sám“, „izolovaný“ nebo „jedinečný“, kromě slova „graphos“, což znamená „zaznamenávám“ nebo „píšu“ plus přípona „ia“ slouží k vytváření abstraktních podstatných jmen, která vyjadřují vztah k primárnímu lexému. Slovo monografie obecně vyvolává zprávu nebo písemnou zprávu o konkrétním tématu. Monografie je obecně rozsáhlá práce, která se snaží informovat, je argumentační, která ukazuje a organizuje všechna data shromážděná o určitém subjektu nebo subjektu z různých zdrojů a která je obvykle analyzována kritickým způsobem. Hovoří se o akademickém typu práce a jedná se o jednu z nejběžnějších přístupů na vysokých školách a univerzitách.
Jak již bylo zmíněno výše, jedná se o písemný typ práce se stručným a jasným jazykem a forma psaní musí být správná; které lze poté vysvětlit, objasnit a definovat orálně spontánní a důkladnou slovní zásobou. Při zahájení monografie je velmi důležité představit téma, předmět studia nebo předmět, aby bylo možné jej vymezit, aby bylo možné prozkoumat a shromáždit všechny potřebné informace o daném tématu a ustoupit formulaci hypotéz a současných prvků, které mohou popřít nebo ne tyto hypotézy, s kritickým smyslem jako osobní názor.
Monografie je obecně strukturována titulní stránkou, kde musí být kromě jména autora, poradce, vyučovaného předmětu, instituce, data a místa zadán i název odrážející předmět výzkumu; věnování nebo poděkování, které může být volitelné; obecný rejstřík, zde je vytvořen seznam titulků nalezených v práci, ke kterým je přiřazena stránka; prolog, pokud je požadován; úvod, kde píšete o problému týkajícím se předmětu, konkrétním cíli a obecných cílech; tělo práceZde je organizována podle kapitol a postupně přechází od obecné k konkrétní v expozici vývoje a prezentace údajů; závěr; přílohy jsou podpůrné materiály k prohloubení tématu; a nakonec bibliografie nebo bibliografické zdroje.
