Termín mumie definuje mrtvolu lidské bytosti nebo zvířete, které se pomocí řady postupů nebo zcela přirozených okolností podařilo udržet tělo v přijatelném stavu ochrany po dlouhou dobu po smrt uvedeného jedince.
V egyptské kultuře existovala víra, že po smrti následuje věčný život, což je prodloužení života na Zemi, se stejnými potěšeními, nedorozuměními a nebezpečími, aby tento život mohl pokračovat bylo nutné mít tělo, aby duše měla kde zůstat, až přijde čas. Proto, aby byl udržen v dobrém stavu, byla použita technika zvaná mumifikace.
Proces mumifikace trval téměř 70 dní, jak bylo zjištěno pozorováním prvních pohřbů prováděných pod pouštními písky, které dokázaly spotřebovat vlhkost těla a zabránit tak rozkladu Tělo. Je třeba poznamenat, že tento proces je považován za umění, které se nenarodilo z ničeho nic nebo nebylo vynalezeno najednou.
Proces byl objeven pouhou náhodou. Egypťané v neolitických dobách pohřbívali své mrtvé pod pískem v horké a suché poušti nebo na místech, kde nebyla úrodná půda. Klimatické prvky, jako je teplo, vlhkost a další faktory, působily jako přírodní vysoušecí prostředky a bez života absorbovaly všechny tekutiny v těle. Náhodou si Egypťané uvědomili, že hrobky, které byly vypleněnynebo vykopané zvířaty při hledání potravy, měly uvnitř díry tělo zemřelého mumifikované přirozenou cestou. Tak vznikla myšlenka, že je takto pohřbíte, abychom je uchovali pro posmrtný život, a oni začali vyvíjet techniky, které by lépe vysušily a uchovaly těla, pro která byli mumifikováni.
El proceso era sumamente complejo y su perfeccionamiento duró siglos, posteriormente con el descubrimiento del natrón como secante natural se lograron grandes avances en la técnica de momificación la cual alcanzaría los niveles más elevados del nuevo imperio.
