Toto je okamžitá reflexní schopnost lidské mysli znát své vlastní stavy. Z latinského introspicere, což znamená „nahlédnout dovnitř“, jeho etymologický význam definuje introspekci jako sebepozorování nebo pozorování vůči stejné osobě, tj. Vědomí a vlastních pocitů. Lidská bytost je jediná živá bytost, která má schopnost dívat se na sebe.
Introspekce nebo vnitřní vnímání je založeno na reflexní schopnosti, na kterou se mysl musí odvolávat nebo si být vědoma svých vlastních stavů. Když je tato reflexní kapacita vykonávána ve formě paměti na minulé mentální stavy, máme takzvanou „retrospektivní introspekci“; ale introspekce může být poznání minulosti i současných zkušeností, těch, které se vyskytují společně a v současnosti samotného introspektivního aktu.
Introspekce ukazuje schopnost člověka abstrahovat od prostředí, soustředit se na sebe, označit vzdálenost a žít lépe. Existuje vztah, který je trvalý po celý
život. Tento vztah vychází z toho, že jste sami se sebou.
Nejen, že je důležité pěstovat mezilidské vztahy s ostatními, ale je také velmi důležité mít schopnost dívat se do sebe a zlepšovat sebeúctu, mít sebevědomí, zlepšovat stupeň vnitřního porozumění, napravovat vady a zlepšovat ctnosti.
V oboru psychologie je introspekce metodou, kterou subjekt popisuje své vědomé prožívání z hlediska smyslového, afektivního nebo imaginativního. Toto chování se provádí v interakci s terapeutem, který souhlasí s experimentálním sledováním aktivity subjektu. Jedná se o metodu odmítnutou a silně kritizovanou psychologií chování.
El filósofo y psicólogo Wilhelm Wundt (1832 -1920) fue quien desarrolló la psicología experimental en la que analizó los comportamientos que podían observarse mientras los estados de conciencia se acercaban a ellos mediante la introspección o la auto observación controlada.
Jeho metoda byla založena na přírodních vědách. Jako příklad můžeme uvést jeho studii o tom, co lidé cítili za přítomnosti světelného stimulu, jehož pozorování si všímalo jak toho, co bylo možné pozorovat (jejich reakce), tak toho, co mu subjekty řekly o tom, co v danou chvíli cítily. To mu umožnilo rozlišovat mezi vjemy a pocity. Sigmund Froid se také zabýval analýzou mysli, zejména nevědomí, ale jako metody používal bezplatnou asociaci a analýzu snů. Volnou asociaci lze považovat za formu introspekce a spočívá v tom, že subjekt musí bez omezení říkat, co mu přijde na mysl, vedený psychoanalytikem, který tyto asociace interpretuje, aby zjistil, co je „uloženo“ v bezvědomí.
