Internalizovat je akce, kterou člověk asimiluje danou skutečnost nebo informaci. Stručně řečeno, lidská bytost, která žije vědomě a odráží se ve svých vlastních zkušenostech, také internalizuje svůj vlastní život asimilací teoretických a praktických informací o životě. Intimita je utvářena zvykem internalizovat zkušenosti, myšlenky, víry a hodnoty.
Internalizace znamená dělat něco externího. Je třeba poznamenat, že lidské bytosti mohou nejen internalizovat pozitivní myšlenky a úvahy, ale také to, že lidské bytosti se musí naučit přijímat překážky, které představují výzvu pro jejich celoživotní učení. Například osoba, která se oddělila od svého partnera, musí tento zlom internalizovat jako realitu svého milostného života, aby mohla pokročit vpřed.
Proces internalizace dané informace není automatický jako příčina a následek. Každá lidská bytost potřebuje svůj čas a má svůj vlastní proces, jak přijmout skutečnost takovou, jaká je. Na cestě života však člověk postupuje pouze tehdy, když internalizuje fakta taková, jaká jsou, aniž by upadl do sebeklamu. Žádná lidská bytost nemá přístup do nejhlubšího srdce jiné lidské bytosti.
Na rozdíl od hmotného světa je vnitřní svět lidské bytosti nehmotný. Když je člověk nehmotný, může internalizovat neomezené množství zážitků, vnitřních zážitků, pocitů, emocí a odrazů, které obohacují mysl a srdce o hodnotu zážitku.
Když si člověk internalizuje určitou realitu, je tato realita ve větší či menší míře součástí jeho bytí. Například, když člověk miluje druhého, internalizuje tu lásku, která je součástí jeho osobního jádra a dává jeho životu konkrétní smysl.
