Nazývá se to „interkulturalita“, proces, ve kterém dvě nebo více kultur uskutečňují určitý druh výměny a vzájemné interakce obecně. Toto se odlišuje od multikulturalismu, protože se jedná o zcela obohacující vztah mezi oběma tradicemi, zatímco druhá naznačuje, že v určité geografické oblasti existují dvě nebo více kultur, kde by jednotlivci nutně neměli na sebe vzájemně působit. Interkulturalita je forma integrace a soužití, která upřednostňuje důležitost před respektováním rozmanitosti. Z hlediska lidských práv to předpokládá vybudování určité vzájemnosti s rovností mezi různými účastníky.
Vědci poukazují na to, že proces setkání mezi kulturami probíhá v 5 fázích, a to následovně: setkání, kde začíná interakce a jsou stanoveny příslušné identity; respekt, kde jsou účastníci otevřeni poslouchat zvyky, víry a tradice ostatních; horizontální dialog, který vstupuje do hry, když jsou všem kulturám poskytnuty rovné příležitosti pro posílení postavení; vzájemné porozumění, tj. přijetí a porozumění okolnostem druhých; synergie nebo závěry dosažené po výměně zkušeností.
Některé mezinárodní organizace, jako je OSN, navrhují dvojjazyčné vzdělávací systémy, které berou v úvahu přinejmenším dvě kultury. Tento projekt by se uplatnil zejména v zemích, kde existují domorodé kmeny nebo kde je vysoká míra přistěhovalců. Tímto způsobem jsou mladí lidé povzbuzováni, aby byli součástí procesu, ve kterém se z různých úhlů pohledu naučí životní styl a zvyky jiných komunit; Rovněž je podporován dialog, aby se vědělo více do hloubky, stejně jako přístup a respekt k jiným kulturám.
