Slovo záměr v obecném pojetí pojednává o účelech nebo vůli něco udělat. Prostřednictvím toho se dokazuje důvod konkrétního slova nebo činu. Záměr je absolutně subjektivní, je ponořen do hlubin lidského vědomí. Lidé většinou dělají chybu, když vycházejí z nesprávných závěrů o vnějších faktech, založených na interpretacích, když je pravda, že pouze člověk je ten, kdo skutečně ví, jaký je záměr, který ho vede k provedení akce.
Proto je velmi důležité, aby se jednotlivci naučili čelit situacím, čímž se zamezí spekulacím a utváření jejich vlastních nápadů. V osobních vztazích je dialog nezbytný, protože pochybnosti jsou vyjasněny získáním odpovědí, které odhalí skutečný záměr druhé osoby.
Existují případy, kdy záměr nedosáhne požadovaných výsledků. Například když člověk dá dárek jinému, ale ten se příjemci nelíbil. V této situaci by si měl člověk, který dárek opravdu vážit, záměr toho, kdo mu ho dává, protože za všemi dobrými úmysly je projev lásky a náklonnosti.
Je třeba poznamenat, že veškerý záměr musí prokazovat soulad mezi skutky a slovy. Například se říká, že někdo pošle nelogickou zprávu na úrovni záměru, když subjekt řekne jednu věc a udělá opak. Záměr odráží podstatu jedné osoby, která se přenáší na druhou.
Nemělo by se zapomínat, že aby měl člověk jasno ve svých záměrech, musí si být jistý, co chce, a jaký je nejlepší způsob, jak dosáhnout navrhovaného cíle. Protože budete mít pochybnosti o svých cílech, budete mít také pochybnosti o svých záměrech.
