V náboženské sféře představuje hereze nauku, která je v přímém rozporu s již zavedenou vírou. Etymologicky je toto slovo odvozeno z řeckého „hairesis“, což znamená „chyba, odchylka“. Pokud existuje kritérium, které náboženské autority dobře nevidí, může dojít ke konfrontační situaci, která by skončila definitivním rozbitím svazku, který je spojuje ve věcech víry.
Kacířství je proto považováno za odklon od všeho vyjádřeného náboženskou doktrínou, což může vést k rozdělení v náboženské společnosti. Když existuje nesouhlas ve způsobu, jakým dvě nebo více skupin chápe pravdu o existenci, vzniká hereze.
Od dob apoštolů existovala hojnost herezí: těch, kteří pochybovali o panenství Marie, těch, kteří vyvraceli Ježíšovo božství, ostatních o jeho lidskosti, a těch, kteří spojili křesťanské zásady s jinými vírami atd. Kacířství pocházela při mnoha příležitostech od samotných nespokojených křesťanů a od jiných od pohanů.
Je důležité si uvědomit, že první inkvizici zodpovědnou za boj s herezí založil papež Gregory lX. Na druhé straně je v kodexu kanonického práva stanoveno, že kacířem je každý jednotlivec, který po obdržení křtu, přestože si zachovává jméno křesťana, odporuje pravdám božské víry.
Některé z nauk považovaných katolickou církví za hereze jsou:
Gnosticismus: podle této nauky nejsou lidé, kteří jsou do ní zasvěceni, spaseni vírou nebo obětí Ježíše Krista, ale jsou spaseni díky gnóze nebo vnitřnímu poznání božského, toto poznání je považováno za nadřazené víře.
Doketismus: Tato doktrína potvrzuje, že Kristus neutrpěl ukřižování. Protože jeho tělo nebylo skutečné, a tak popíralo lidstvo Ježíše.
Abecedarians: Tvrdili, že aby se zachránili, lidé by neměli umět číst nebo psát.
Adoptionismus: hájil víru, že Ježíš byl lidskou bytostí, která se díky božskému přijetí stala božskou bytostí.
