Koncept vděčnosti byl po celá staletí vždy spojován s náboženstvím a morální filozofií. Až do nedávné doby tato přirozená emoce vzbudila zájem badatelů, a to zejména v době nástupu pozitivní psychologie; Jedná se o nový obor kognitivní psychologie, který se zaměřuje na pozitivní aspekty lidské psychiky. Pozitivní psychologie si klade za cíl rozvíjet a vychovávat kladné aspekty lidského chování prostřednictvím vědeckých studií a účinných intervenčních metod k dosažení emocionálního uspokojení u jednotlivců.
Podle této vděčnosti bylo zjištěno, že je jednou z nejsilnějších pozitivních emocí a je velmi často spojeno se štěstím, konečným stavem blahobytu, kterého se každý člověk snaží následovat. Vděčnost je postoj, kdy je jednotlivec prokázán vděčný, i když nevidí, co má; Toto je aspekt uctívání, který vyjadřuje Bohu a ostatním, jaký užitek měli z našich životů, a ukazuje jim podporu, uznání a shovívavost „Protože nás jeho krev vykoupila, jsme vděční.“ Každý, kdo chce definovat toto štěstí, téměř vždy končí jediným velmi běžným popisem: je to něco, čeho chce každý dosáhnout, jak se říká „smyslem života je být šťastný“.
Tímto způsobem hraje vděčnost velmi důležitou roli z hlediska víry, která se stává důležitou vlastností pro všechna existující náboženství, ať už jde o judaismus, křesťanství nebo islám. V tomto posledním náboženství je vděčnost naprosto zásadní a bytost, která není vděčná, si nezaslouží milost Boží, kde studium Koránu tuto myšlenku zachovává mezi svými stoupenci, protože muslimské právo stanoví, že před poděkováním komukoli je třeba poděkovat Bohu, protože to je jediný způsob, jak bude všemohoucí schopen kompenzovat všechna potěšení, která jsou od něj požadována. Mezi různé projevy vděčnosti v islámském právu patří: modlitba každý denpět modliteb, aby poděkoval za laskavost, kterou vůči svým dětem projevuje, a za půst v období měsíce ramadánu, který se snaží symbolizovat jeho úctu k Bohu.
