Když pro nás někdo něco udělá, tento přístup, chování, generuje obrovské uspokojení, samozřejmě velmi příjemné, vyvolá to pocit vděčnosti, protože to pozitivně oceňuje získanou laskavost nebo prospěch.
Slovo vděčnost je pojem, který má v oblasti náboženství zvláštní zastoupení, protože se v této souvislosti ukazuje jako častá praxe, kterou věřící, věřící díky modlitbě nebo neformálnímu rozhovoru se svým Bohem za to, že splnili jakoukoli žádost, přání nebo přímo za všechno, co mají, protože to mimo jiné považují za výsledek Božího jednání.
To pro věřící vytváří ohromný závazek vděčnosti Bohu, protože věří, že vše, co v životě má, mu dluží. Velmi věřící lidé pokaždé, když sedí u stolu, aby jedli, a než se pokusí kousnout, děkují Bohu za jídlo, které mohou mít na stole.
Vděčnost znamená neustálé oceňování toho, co pro nás ostatní dělají, vědomí jejich přístupu a pomoc při vytváření závazku důvěry a vzájemnosti.
Ocenění znamená být ochoten reagovat se stejným přístupem, když je nutná naše pomoc. Když důvěra vzrůstá ve svazku, vytváří přátelství, sdílení emocí, obtíže, problémy, kde plyne vzájemná pomoc.
Vděčnost je pocit, který zažívá, když je podporován za obtížných okolností, což vede k odplatě akcí vděčnosti. Lze jej vyjádřit jednoduchým ústním vyjádřením uznání, úsměvem, poděkováním za konkrétní situaci, konceptem s vyjádřením uznání za vaši podporu, telefonátem, darem, potřesením rukou, vřelým objetím, milujícím Pusa.
Optimistický člověk si kladně váží dobrých věcí, které se mu stávají, a proto říká, že je vděčný za život. Ten, kdo si neváží dobra, které se mu v životě stane, je proto nevděčný. Dalo by se říci, že vděk neví, jak správně interpretovat svou osobní situaci. Pokud je tedy někdo dědicem velkého jmění a může si kdykoli dělat, co chce, bylo by iracionální, kdyby neměl pocit vděčnosti.
