Slovo phonology pochází z řeckého kořene phonos, což znamená „zvuk“, a „logo“, které se překládá jako „studie“, to znamená, že fonologie je studium zvuků. Fonologie je obor lingvistiky, který studuje a popisuje zvuk nebo alofon jazyka, dále se zabývá studiem, jak by měla být použita každá z artikulací řečových orgánů, aby bylo možné zvuky říci vhodným způsobem podle jejich přízvuk nebo intonace.
Ve fonologii jsou identifikovány fonémy (písmena) nebo malé nesmyslné jednotky, které představují minimální fonologické jednotky, které nám pomáhají odlišit jeden zvuk od druhého, například „může“ a „pata“. Neměli bychom si nikdy mýlit foném se zvukem, protože jeden je mentálním obrazem a druhý je hmotným projevem fonému; Fonémy lze klasifikovat podle: místa artikulace, nosní dutiny, ústní dutiny a hlasivek.
S přihlédnutím k bodu artikulace najdeme následující fonémy: bilabiální, labiozubní, mezizubní, zubní, alveolární, palatální, velární. Způsob artikulace nebo způsob vypouštění vzduchu: zarážky, fricativy, afrikáty, boční a vibrační. Zásah hlasivek: hluchý nebo hlasový.
Každý jazyk obsahuje svůj vlastní fonologický systém, v případě španělského jazyka je tvořen 24 souhláskami; pět fonémů samohlásek a 19 fonémů souhlásky. Samohláskové fonémy jsou ty, které při zastoupení zvuku nenajdou v ústní dutině žádné překážky a v případě souhláskových fonémů najdou při provádění zvuku nějakou překážku.
