Pojem ‚Overseas Expansion‘je definován jako historický precedent velkého historického významu, která se konala mezi 15. a 16. století podle zemí Evropy. Tato zámořská expanze nebyla ničím jiným než mostem, který otevřel cestu pro dva světy tak odlišné a vzdálené, jako je tomu mezi Evropou a Amerikou, k prvnímu kontaktu v historii lidstva. Pro člověka, toto období časem byl docela ironické, protože to byl okamžik největší pokrok v celé Evropě v mořském oblasti, protože se jim podařilo překročit oceány naší planety u konkrétních ekonomických a vojenských cílů.
Zámořská expanze byla provedena hlavně blokádou, kterou Arabové uplatnili na konci středověku ve městě Konstantinopole. Tato blokáda představovala pro Evropany velký problém, protože byli odříznuti od všech trhů ve východní části planety, a to na Středním i Dálném východě. Tímto způsobem se Evropská kapacita a touha, aby pokračovala ve svém ekonomickém rozvoji je to, co vedlo, na prvním místě, portugalská a španělská, aby provedlařekl dobrodružství v oceánech za účelem nalezení nových příletových cest do těchto odlehlých oblastí. Navzdory tomu se po cestě setkali s africkými kontinenty, o nichž byla známa pouze severní oblast a také s Amerikou.
Od příchodu Evropanů do Ameriky v roce 1492 vedeného Christopherem Columbem, který byl v té době zástupcem španělských králů na této cestě, se zámořská expanze Evropy zrychlila ve velkých rozměrech. Odtamtud začala většina západoevropských zemí přehnaně pátrat po nových teritoriích: nejdůležitější byly v tomto ohledu národy jako Španělsko, Portugalsko, Itálie, Anglie, Francie. Expanze vedla k dobytí a kolonizaci velkého procenta panenských oblastí planety, ale zejména amerického kontinentu, který byl rozdělen mezi Evropany bez respektování předchozí existence autochtonních národů.
