Scholastika představuje školu založenou na filozofii a teologii, kterou se řecko-latinská filozofie pokusila využít k lepšímu pochopení náboženského zjevení křesťanství. Byla to nauka, která převládala v katedrálních školách mezi 11. a 15. stoletím. Jeho výcvik však nebyl příliš různorodý, protože kromě vítání řecko-latinských proudů přijal také arabské a judaistické doktríny.
Scholastická filozofie měla svůj vrchol s dílem nejdůležitějšího mudrce celého středověku: svatého Tomáše Akvinského. Tento filozof byl nejvěrnějším představitelem scholastiky a (po Aristotelovi) vytvořil spojení mezi věděním a vírou a naznačil dvě cesty, které vedou k Bohu: cestu víry a zjevení a cestu rozumu a pozorování. vytvořené smysly; velmi podobné úhlu pohledu, který v současné době má věda.
Filozoficky scholastika se vyvinula ve třech fázích:
První fáze se zaměřuje na počáteční identifikaci mezi rozumem a vírou, protože pro věřící představuje Bůh zdroj obou druhů poznání a pravda byla jednou z jeho hlavních charakteristik, takže Bůh nemohl vyvrátit oběma způsoby. A pokud by náhodou došlo ke konfliktu, měla by zvítězit víra nad rozumem; stejně jako teologie převládá nad filozofií.
Ve druhé fázi úvaha přetrvává, že rozum a víra mají společnou pouze jednu oblast.
Třetí etapa se odehrává na konci třináctého a počátku patnáctého století, kde zde byla vyšší separace rozumu a víry.
V oblasti scholastiky bylo lidstvo vytvořeno na obraz a podobu Boha a má vlastnosti, které jsou stejně důležité jako rozum a vůle. Je také důležité zmínit, že scholastika konstatovala, že myšlenky by se měly řídit zásadami autority, to znamená, že jejich uvažování by mělo být podřízeno autoritě, odklon od vědecké a empirické metody. Proto se má za to, že scholastika byla vytvořena v přísném systému.
Během devatenáctého století se však scholastika objevila o něco více obnovená a právě ta, čemu se říkalo neo-scholastika, se pokoušela přehodnotit obsah bohaté, ale trochu zapomenuté teologické a filozofické tradice. Neo-scholastiku lze také identifikovat jako neotomismus, protože tato obnova podpořila hloubku a aktualizaci studií provedených velkým filozofem Tomášem Akvinským ve vztahu k filozofii a teologii.
