Představuje antihodnotu, tj. Pocit nebo přesvědčení v rozporu s tím, co hodnoty představují v našem chování a životě. Takto sobectví znamená myšlenku nebo pocit nadměrné lásky, které člověk může vyvinout sám o sobě, což způsobí, že řečený vlastní zájem mu nedovolí zajímat se o ostatní nebo o ně bdít.
Sobectví vás zve k tomu, abyste používali věci kolem sebe vždy pro svůj vlastní prospěch a péči o své vlastní zájmy, bez ohledu na lidi nebo na to, co může být ovlivněno vaším jednáním.
Takto sobectví jako antihodnota představuje protějšek altruismu, který představuje oběť, kterou člověk přináší pro své vlastní blaho, ve prospěch ostatních lidí.
Kromě toho také vystupuje proti hodnotám sdílení, solidarity, přátelství, které jsou stoupenci zájmu o společné blaho, tedy jeho vlastní, a hodnoty všech kolem sebe.
Ten sobecký člověk staví stranou lajky, názory, zájmy a dokonce i potřeby ostatních, což často ztěžuje dobrý vztah s ostatními, kteří jsou ovlivněni jejich sobectvím.
Existuje několik pohledů na sobectví. Na prvním místě je racionální egoismus, ve kterém jednotlivec vždy pracuje podle vlastního uvážení, přičemž při přejímání ostatních ponechává stranou zdravý rozum, aby naplnil své vlastní cíle.
Na druhém místě je etický egoismus, kdy osoba poskytuje „pomoc“ ostatním, motivována pouze zájmem získat něco na oplátku, má prospěch, a proto může získat výhodu situace
Na druhém místě je sobectví definováno biblí, která ji prezentuje jako protiváhu pokory a říká, že je v protikladu k lásce k bližnímu, která je kázána v křesťanské víře.
A konečně je tu egoismus definovaný psychologií, který říká, že egoismus představuje chování vlastního zájmu a může vyvolat egocentrismus, což je situace, kdy se někdo nedokáže vžít do područí ostatních a asociální chování, což je to nezájem o životní prostředí a integrace do společenského života.
Sobectví z jakéhokoli úhlu pohledu představuje chování, myšlenky a negativní pocity.
