Lidská důstojnost je hlavní hodnotou každého člověka, ze které vychází základní princip a zejména všechny ostatní: respekt, přístup, který ukazuje, že si člověk zaslouží patřit k lidské rase. Lidská práva úzce souvisí s představou lidské důstojnosti. Oba pojmy jsou propojeny tak, že jeden nelze pochopit bez druhého.
Důležitost lidských práv a požadavek respektovat práva všech je založen na pojmu lidské důstojnosti. V tomto smyslu je považován za základ lidských práv. Obhájci lidských práv a různých sociálních hnutí se obracejí k lidské důstojnosti, aby ospravedlnili své nároky a činy.
Pojem lidské důstojnosti je také ústředním bodem katolické teologie a filozofie svatého Augustina a Tomáše Akvinského. Objevuje se zejména v úvahách a debatách o sociální nespravedlnosti, v debatách o otroctví a v artikulování práv domorodého obyvatelstva dominikánskou školou Salamanca po španělské kolonizaci v Latinské Americe. V těchto kontextech není uznání lidské důstojnosti „druhého“ pouze prvním krokem, ale je také zásadní v procesu morálních a duchovních změn, který uznává nespravedlnost útlaku.
A konečně, v minulém století, přes jeho úvahám o důstojnost práce a práva chudých, je třeba uvést, že papež Lev XIII ve své encyklice Rerum novarum v roce 1891 vzniká lidskou důstojnost jako základní princip vývoje moderní sociální nauka církve. Později tento přístup vypracují postupní papežové ve svém učitelském korpusu.
Mimo církevní kontext hraje v morálním diskurzu roli také pojem lidských práv, zejména prostřednictvím kantovské filozofické tradice. Podle Kanta spočívá důstojnost v lidstvu pouze do té míry, do jaké může být morální. V právní oblasti se tento koncept objevuje zejména ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v článku 1 základního německého zákona, který rovněž navrhl, že „lidská důstojnost bude vždy nedotknutelná“. Všechny veřejné orgány jsou povinny to respektovat a chránit.
