Slovo kreacionismus je slovo vytvořené z termínu „tvorba“ (slovo, které pochází z latiny „creatio“, což znamená vytvořit, ustavit), k tomu se přidává přípona „ism“ z latiny „ismus“, což znamená doktrína, víra. Kreacionismus je tedy termín používaný v rámci filozofie a teologie k definování všech těchto vír inspirovaných náboženstvím, kde se uvádí, že všechny živé bytosti a vesmír byly vytvořeny díky intervenci božský. Tato teorie je zcela v rozporu s evoluční teorií, protože pro ni je Bůh stvořitelem všeho, proto nepřipouští, že jednotlivci a jiné druhy se vyvinuly z přirozených příčin, jako jsou mutace, přirozený výběr, výbuchy atd.
Základní principy kreacionismu jsou: Bůh je stvořitelem všech věcí. Vše, co existuje, je udržováno Ním. Člověk je stvořen k obrazu a podobě Boží. Mezi živými bytostmi neexistuje žádná genetická souvislost.
Klasičtí kreacionisté kromě všeho, co se snaží vědecky vysvětlit původ života, odmítají teorii biologické evoluce a hlavně to, co souvisí s evolucí člověka. Proto jeho nesouhlas se všemi vědeckými důkazy zahrnujícími geologické pozůstatky, fosilie atd.
Současný kreacionismus má tendenci odpovídat klasice, s tím rozdílem, že je zabalen do jazyka a vědeckého obsahu, což je vede k testování všech jejich tvrzení.
Na druhé straně je slovo kreacionismus spojeno s literaturou a v tomto smyslu se definuje jako hispánsko-americké umělecké hnutí, které se přihlásilo k literárnímu vývoji první třetiny 20. století. Jeho nejvýznamnějším výrazem bylo lyrické poezie, jeho nejslavnějším exponentem byl Vicente Huidobro v roce 1916. Toto literární hnutí podpořilo potřebu vytvářet, aniž by bylo nutné napodobovat nebo popisovat to, co již bylo koncipováno, jejím návrhem bylo vytvořit báseň stejného způsob, jakým příroda vytváří strom.
Při psaní moderní a odvážné poezie kreacionismu je důležité mít na paměti tyto body: vyhýbat se anekdotám a popisům, zdůrazňovat vizuální efekty. Dává autorovi moc podobat se Bohu.
