Podle historiografie, jak se v historii říká, že lidstvo zanechává své vlastní dějiny písemně, konjunktura implikuje historický čas, který může být krátký nebo naopak poslední roky, desetiletí a dokonce staletí. Uvedený čas se skládá z celkové doby trvání dotyčného času a konkrétních událostí, ke kterým došlo. Aby byl koncept jednodušší a srozumitelnější, stojí za zmínku některé příklady situací, jako jsou například: ekonomické procesy, revoluce, sociální a politické krize.
V hovorovém jazyce je spojka spojena s těmi vnějšími prvky, které ovlivňují realitu něčeho nebo někoho. Milionář je kvůli bezpečnostní situaci ve své zemi nucen mobilizovat se s bodyguardy a kolem svého domu stavět velké zdi s elektrifikovanými mřížemi, aby chránil svou rodinu. Mužovi tato rozhodnutí nevyhovují, ale kontext ho nutí jednat tak.
Situace je tvořena sociálními, politickými, ekonomickými a dokonce i geografickými, klimatickými a meteorologickými, místními a mezinárodními prvky, ale vždy jde o krátkodobou situaci, která nestačí k nastolení ekonomického cyklu. Proto se říká, že situace je dočasná, pokud je v průběhu hospodářského procesu přechodná.
Osobám odpovědným za výrobu ekonomické politická rozhodnutí vždy byl pozorný na situaci. Vlády zřídily agentury zabývající se studiem konjunktury, počínaje ústavou Národního úřadu pro ekonomický výzkum v New Yorku v roce 1920, kterou vede americký ekonom Wesley Clair Mitchell (1874-1948), profesor na Kolumbijské univerzitě. Sovětský svaz zahájil ve stejném roce podobnou vyšetřovací službu.
Soukromé podnikatelské sektory ve Spojených státech byly prvními, kdo zkoumali ekonomické cykly, tj. Konjunkturu v soukromém sektoru ekonomiky, která je pro ně rozhodující proměnnou ve formulaci jejich produkčních, prodejních a exportních cílů. Utility
V rámci této inspirace měly modely veřejného strategického plánování také tendenci studovat konjunkturu, tj. Posloupnost šťastných nebo nešťastných epizod v národním a mezinárodním ekonomickém procesu, k identifikaci příležitostí a hrozeb v krátkodobém horizontu.
Profesor Mitchell, inklinující k behaviorismu, tvrdil, že fenomény ekonomiky patří do světa lidského chování, a proto jsou výsledkem vzájemných akcí a reakcí mezi ekonomickými agenty. V fenoménech ekonomiky jsou ovlivněny instinkty lidí a okolnosti vnějšího prostředí, ve kterém působí. Ke studiu těchto jevů využívá behaviorismus metody objektivní, experimentální a srovnávací povahy, které vychází z chemie a psychologie. Důležitost tohoto ekonomického myšlení však spočívá v hodnotěkterou připisuje lidskému chování v procesu ekonomiky. Zdá se logické si myslet, že ne všechno je vyřešeno v ekonomických a ekonometrických číslech a vzorcích a že lidská bytost se svými obavami, předsudky, nevědomostmi, ambicemi, marnostmi, tedy „svým chováním“. Má rozhodující vliv na běh ekonomických událostí.
