Tento termín pochází z latinského jazyka a ten, když je přeložen, znamená „pyšná tvrdohlavost“, odkazuje na vlastnost, kterou člověk obvinil z nějaké skutečnosti a která je pevná, pokud jde o pozici, ve které je konstantní tvrdohlavost označována nesprávným způsobem, protože se vztahuje na ty okamžiky, kdy jednotlivec, který se dopustil chyby, si to nepřipouští, ale naopak má vůči ní pevný postoj tvrdohlavosti. V oblasti práva se používá pouze k označení stavu, ve kterém se nachází subjekt, který má vzpurný postoj tím, že se nedostaví před porotu, která má být souzena před zákonem.
Je velmi běžné, že tento termín je široce používán k označení těch jedinců, kteří mají vzpurné chování, s minimální úrovní porozumění, pak lze říci, že člověk má tvrdohlavý postoj (adjektivum, které odpovídá tvrdohlavosti), s nimiž nelze argumentovat. V určitých případech lze kontumaci vnímat z pozitivního hlediska, příkladem toho je situace, kdy si člověk při obraně myšlenky udržuje silnou pozici, bez ohledu na to, zda je ohrožena, tento postoj ukazuje odhodlání ohledně myšlenek individuální. V náboženské sféře se kontumace používá k popisu osoby, která pevně popírá již zavedené náboženství.
Naproti tomu v oblasti práva je kontumace často používaným slovem, konkrétně v trestním řízení, které popisuje ty jednotlivce, kteří jsou obviněni z trestného činu a bez jakéhokoli důvodu se neúčastní soudu, takže soudce kdo řeší váš případ, bude mít veškerou pravomoc vydat zatykač za neochotné postaveníJinými slovy, postoj vzpoury tváří v tvář spravedlnosti ukazuje, že toto postavení má právní důsledky a bude na soudci, aby určil, jaký typ vzpoury je subjekt tvrdohlavý. Je nutné objasnit, že tento přístup ke spravedlnosti je dobrovolným jednáním prováděným člověkem v plnosti jeho smyslů, proto pokud předloží postoj tohoto typu, bude nutné převzít jeho důsledky.
