Slovo klaustrofobie má původ v latině „Claustrum“, což znamená (uzavřený šroub), a v řečtině „Fobie“, jejíž význam je (iracionální strach z něčeho konkrétního), pak lze říci, že klaustrofobie je strach, strach nebo panika která se nezdravým způsobem projevuje v uzavřeném prostoru Klaustrofobie je považována za úzkostnou poruchu, což je typ duševní nemoci, kde se projevuje velká úzkost v důsledku konkrétní okolnosti, která v určité době zažívá.
V tomto konkrétním případě klaustrofobní lidé obecně vyjadřují, že to, co prožívají, se cítí uvězněné na malém místě bez východiska, což může naznačovat, že fobie ve skutečnosti není na malém místě, objeví se strach, protože cítí že tam mohou zůstat zavřeni a tímto způsobem mají sklon cítit, že mohou zemřít zadušeni, protože nějak cítí, že jim chybí vzduch a nemohou dýchat, což by pro ně byl nejnegativnější aspekt pobytu na těchto místech.
Lidé trpící touto fobií se obvykle vyhýbají určitým konkrétním místům, jako jsou malé místnosti , výtahy, tunely, metro, podzemní prostory, diagnostické lékařské vybavení, jako je CT nebo MRI, a ve velmi extrémních případech mohou dokonce i otočné dveře Velkým problémem pro tento typ lidí je, že obvykle hledají jiné možnosti, aby mohli splnit své poslání, například šplhání po schodech nebo cestování autobusem, protože se tak cítí bezpečněji a klidněji.
Úzkostná porucha, kterou lidé s klaustrofobií představují, se obvykle projevuje fyzicky různými způsoby, které obvykle zahrnují neobvyklé chování, ve většině případů mají pocit, že mají málo prostoru, takže mají tendenci omezovat pohyby. Kromě dušnosti lidé, kteří trpí klaustrofobií, často pociťují bušení srdce, pocení, třes a závratě, to jsou obvykle nejčastější příznaky.
Příčiny vzniku tohoto strachu mohou být způsobeny určitou osobní zkušeností, například zavřením na malém místě, nebo mohou být nepřímé, když slyšíte, že podobnou situaci zažil někdo jiný. Je však třeba vzít v úvahu, že fóbie lze překonat , mimo jiné pomocí terapeutických procedur, relaxačních technik.
