Kalif, také popisovaný jako Arab, khalīfah („nástupce“), vládce muslimské komunity. Když prorok Muhammad zemřel (8. června 632), Abū Bakr vystřídal jeho politické a administrativní funkce jako khalīfah rasūl Allāh, „nástupce Božího posla“, ale pravděpodobně byl pod „druhým kalifem“ Umar ibn al-Khaṭṭāb. Termín kalif se začal používat jako název pro civilní a náboženskou hlavu muslimského státu. Ve stejném smyslu byl tento termín použit v Koránu ve vztahu k Adamovi i Davidovi jako k Božím místopředsedům.
Abū Bakr a jeho tři bezprostřední nástupci jsou známí jako „dokonalí“ nebo „správně vedení “ kalifové (al-khulafā 'al-rāshidun). Po nich, titul byl nesen 14 Umayyad chalífů z Damašku a později na 38 'Abbasid chalífy Bagdádu, jehož dynastie klesala na Mongols v 1258. Tam byl titulární kalifi of'Abbāsid potomstvo v Káhiře pod Mamluks od 1258 až do roku 1517, kdy byl poslední kalif zajat osmanským sultánem Selimem I. Osmanští sultáni si poté nárokovali titul a používali jej, dokud jej 3. března 1924 turecká republika nezrušila.
Po pádu dynastie Umajjů v Damašku (750) převzal titul kalifa také španělská větev rodiny, která vládla ve Španělsku v Córdobě (755-1031), a převzali jej také egyptští vládci Fāṭimid (909-1171), která tvrdila, že pochází z Fāṭimah (dcera Mohameda) a jejího manžela „Aliho“.
Podle šíitů, kteří nazývají nejvyšší úřad „imámátem“ neboli vedením, není žádný kalif legitimní, pokud není lineárním potomkem proroka Mohameda. Sunnité trvají na tom, že úřad patří kmenu Kurajšovců (Koreish), ke kterému patřil i samotný Mohamed, ale tento stav by stihl tvrzení tureckých sultánů, kteří se úřadu ujali po posledním kalifovi Abbásidově z El Káhira jej převedla na Selima YO.
Algunos de los primeros califa fueron; Abu Bakr (632–634), Umar I (634–644), Uthman ibn Affan (644–656), Ali (656–661), Muʿawiyah I (661–680), Abd al-Malik (685–705), al-Walid (705–715), Hisham (724–743), Marwan II (744–750).
