Termín barbar se obecně používá k označení lidí, kteří nebyli původem z Řecka nebo nemluvili řecky nebo latinsky. Toto pochází z řeckého slova „βάρβαρος“, které v překladu znamená „osoba, která blábolí.“ Obecně se perský termín používal k označení Peršanů, protože když mluvili, zvuky, které vydávali ústy, zněly podobně jako blábolení malých dětí. Podobně bylo řecké slovo upraveno do latiny jako „barbarus“, které Římané používali k pojmenování cizinců nebo populací, které se kultuře a víře nevyrovnaly Římu, a to i přes skutečnost, že národy byly většinou farmáři a lovci.
V průběhu staletí se používání výrazu barbar také používalo k pojmenování těch populací a vesnic, které se během 5. století vzbouřily proti Římské říši a které se postupem času rozšířily a rozšířily do velké části evropského kontinentu, z tohoto důvodu bylo s odstupem času vše, co mělo jakýkoli vztah s těmito vesnicemi a městy, známé jako barbar.
Barbarské národy dostaly klasifikaci podle rasy, první bílí otroci, mezi nimiž byli vesničané, Slováci, mimo jiné Češi. Další byli bílí, kteří nebyli otroci, tvořeni hlavně Němci a Galy. Na třetím místě se umístili žlutí, kteří byli kouřem a chamtivci, kteří byli seskupeni v tomto závodě.
Jak již bylo zmíněno výše, tito lidé neměli s Římskou říší velmi srdečné vztahy, mohlo to být díky různým invazím, které tyto národy musely snášet během 3. století našeho letopočtu, a proto nebyli domorodí lidé těchto ras považováni za vhodné vstoupit do římské armády, ale s postupem času nutila vojska nutit Římany, aby jim umožnili vstup, což usnadnilo jejich infiltraci do armády a díky tomu pád říše v její západní části v AD 476
