Slovo akolyt pochází z řečtiny „ἀκόλουθος“ nebo „akolouthos“, která označuje „ten, kdo následuje nebo doprovází“, a to dalo vzniknout latinskému hlasu „acoly̆tus“; Etymologicky vzato slovo akolyt odkazuje na „jednotlivce, který doprovází celebranta při mši“. Akolyt je popisován jako civilista, kterému byl udělen druhý z ministerstev zřízených katolickou církví a jehož funkcí nebo pozicí je pomáhat nebo převzít kontrolu nad oltářem a vykonávat zasvěcení jako mimořádný ministr.
Tato postava nebo laik patří do služby katolické církve, i když je třeba poznamenat, že tento úřad existuje také v anglikánské církvi nebo anglické církvi, kde plní stejnou službu nebo povolání sloužit u oltáře tím, že pomáhá jáhnu, ale také pomáhá knězi během obřadu, mše nebo bohoslužby.
Obecně platí, že ti, kdo usilují o posvátné řády jáhna a presbyterální postavu, jsou konstituováni jako pomocníci, ačkoli danou službu lze vykonávat laiky, což je administrativní podmínka, která je zaručena vysvěcením jáhna. Podle zákoníku mohou být vztyčeni pouze akolyti „laiků“, ale praxe tohoto ministerstva jim nezajišťuje právo na žádnou odměnu od katolické církve.
Cenu akolytu bylo zvykem udělovat od počátku církve těm mladým lidem, kteří chtěli církevní službu, připravovali se na doprovod a pomoc biskupům, a to jak ve třídě stránek, tak na přepravu a přijímání dopisů nebo ostatní, kteří jim byli posláni. Měli také na starosti shromažďování obětí farníků, kteří se účastnili mše, a na konci byly rozdány jáhnům a kněžím, aby je rozdali.
