Rozhřešení Slovo pochází z latinského „rozhřešení“, rozhřešení skládá z odpouští hříchy těch, kteří Omlouváme se za vzniklé pochybení, způsob, jakým se chovají nebo jednají, tímto způsobem rozhřešení očišťuje hříšníka a dává mu novou příležitost k zamyšlení nad vzniklé poruchy.
Tuto náboženskou praxi přijímají kněží, když jsou inspirováni milostí, kterou Ježíš Kristus uděluje hříšníkům, zvykem nebo obřadem, který spočívá v vyznání hříchů hříšníkovi před knězem, který stanoví pokání svátost ustanovená Ježíšem Kristem, v níž jsou hříchy odpuštěny rozhřešením kněze, i když zpočátku bylo pokání veřejné, ale od středověku začali kněží dávat rozhřešení soukromě.
Způsob, jakým je věřící osoba, která přijímá a pěstuje náboženskou víru, která může od kněze přijmout rozhřešení za hříchy, kterých se může dopustit, spočívá v tom, že chodí do kostela a tam se rozhodnou individuálně přiznat Vyjádřil spáchané hříchy a kněz si uvědomil, že činí pokání, kněz na něj udělá pokání, že tímto způsobem dosáhne výše uvedeného rozhřešení, aby mu odpustil hříchy.
V této oblasti můžeme prokázat, že kněz, který má na starosti farnost, musí dodržovat to, čemu se říká tajemství vyznání nebo prohlášení spáchaných hříchů.
