Slovo opat etymologicky pochází z latiny „Abbas“. Jedná se o termín používaný v náboženském kontextu k definici představeného kláštera odpovídajícímu náboženskému řádu zvanému opatství (Christian Convents), který musí být složen z nejméně 12 nebo více mnichů. Přívlastek opat poprvé vznikl v Evropě u svatého Benedikta z Nursie. Na začátku byl titul opat udělen ne jako synonymum autority, ale spíše jako titul úcty vůči těm mnichům v pokročilém věku.
Jakmile se na Západě používal pojem opat, jeho použití se diverzifikovalo, aby odkazovalo na představeného opatství, byl to ten, kdo měl na starosti duchovní a dočasné vedení kláštera, a do konce XV století se opatství přeměnila na instituce církevní právní, titul opat se stává doživotí. Opat se vyznačuje tím, že nosí, jako biskup, prsní kříž, prsten, hůl (hůl) a mitru (čelenku, která je umístěna na hlavě).
Opat může být jednoduše představeným kláštera a uposlechnout rozkazů diecézního biskupa, nebo může mít také autoritu nad trochu rozsáhlejším územím, kde se nacházejí různé farní chrámy s jejich věřícími.
Opat byl dříve vybrán mnichy svého kláštera, ale postupem času do jeho volby zasáhl biskup. Jakmile je opat zvolen, kromě toho, že je představeným, se stává manželem klášterního kostela, stejně jako biskup jeho katedrály. Po volbách pokračuje požehnání.
Také ženy mohou mít titul abatyše, jedná se o nadřízené, ale klášter. Vybírá je sbor tajným hlasováním a vybraný musí mít alespoň 40 let a pannu, aby obdržel požehnání. Požehnání je požadováno pouze v případě, že jmenování abatyše má trvalou povahu a musí být provedeno rok po jejím zvolení.
Abatyše má duchovní vládu nad svými dcerami, má administrativní kontrolu a velení nad svým prostředím, nemá však žádnou pravomoc žehnat liturgii, vyznávat nebo přijímat přijímání.
