Podle zákona je zrada trestným činem, který zahrnuje nejextrémnější činy proti vašemu národu nebo panovníkovi. Historicky zrada zahrnovala i vraždu konkrétních sociálních nadřízených, například vraždu manžela jeho manželkou nebo vraždu učitele jeho služebníkem. Zrada proti králi byla známá jako velezrada a zrada proti podřízenému byla malá zrada. Osoba, která se dopustí zrady, je podle zákona známá jako zrádce. Oranův slovník práva (1983) definuje zradu jako „jednání občana s cílem pomoci svrhnout zahraniční vládu, vést válku nebo vážně poškodit“. V mnoha zemích je také často považováno za zradu pokusit se nebo spiknout se o svržení vlády, i když necizí země pomáhá nebo je zapojena do takového úsilí.
Někdy byl termín „zrádce“ používán jako politický epiteton, bez ohledu na jakýkoli prokazatelný akt zrady. V občanské válce nebo povstání mohou vítězové považovat poražené za zrádce. Podobně se výraz „zrádce“ používá v bouřlivé politické diskusi - obvykle jako podvod proti politickým disidentům nebo proti úředníkům u moci, kteří jsou vnímáni jako činitelé, kteří nejednají v nejlepším zájmu svých voličů.
Zradu lze definovat různými způsoby. Pro naše účely jej zde definujeme jako jakýkoli čin, který pomáhá útoku cizí země, vede válku, svrhne nebo jinak poškodí vlastní zemi zrádce. Pokud se spiknete, abyste pomohli cizí mocnosti zaútočit na vaši zemi, jste vinni ze zrady. Ti, kdo se dopustí zrady, se nazývají zrádci. V menším smyslu mohou zrádci zradit jakoukoli skupinu lidí, například politickou stranu nebo dokonce jen přátele. Opět se zde budeme zabývat vysokou kriminalitou velezrady, která je trestána zákonem.
Země, ve které žijete, určuje definici zrady i požadavky na odsouzení a následný trest. Například ve Spojených státech je často těžké někoho přesvědčit o zradě. V místech s diktaturou je zrada mnohem snazší prokázat. Po kubánské revoluci bylo snadné někoho přesvědčit o zradě.
