Pocit sounáležitosti je potěšením, že se člověk musí cítit jako člen skupiny. Pocit sounáležitosti začíná v rodině, protože představuje první skupinu, do které daná osoba patří. Předmět, tím je věrný ke skupině a plně v souladu s jejími pravidly a míč končí přijetím identitu a bezpečnost, které se v průběhu času posílí, čímž se člověk cítí bezpečněji, a tím zvyšující jejich sociální cítění, které dělají být ochotnější pokračovat v pravidlech soužití.
Příkladem pocitu sounáležitosti je pouto mezi pracovníkem a společností, kde pracuje, v tomto případě se pracovník bude cítit identifikován s hodnotami a cíli společnosti takovým způsobem, že by byl ochoten ji před kýmkoli bránit.
Dalším příkladem je vztah mezi subjektem a jeho zemí. Místo, kde se člověk narodil, vyrůstal a vzdělával, může vytvářet pocit sounáležitosti, který ho vede k identifikaci se svými ostatními krajany a přáním dobra svého národa.
Lidé jako sociální bytosti si jsou vědomi toho, že členství ve skupině jim pomáhá zvyšovat jejich sebeúctu a cítit se uznáni. Pocit sounáležitosti na sociální úrovni lze prezentovat mnoha způsoby: cítit se součástí země, politické víry, náboženství, rodiny atd.
Země dlouhodobě podporují pocit sounáležitosti mezi svými občany. Pro každý národ je důležité cítit podporu a obranu svých členů. Díky oceňování jejich zvyků, náboženství atd. Se každá země cítí posílena. Každý občan by měl být hrdý na zemi, kde se narodil, bez ohledu na obtíže, které mohou nastat, nikdy byste neměli zapomínat, že vás tento kousek země přivítal při narození, a proto si zaslouží být milován, starat se a být respektován navzdory všemu.
Ti, kteří nemají rozvinutý pocit sounáležitosti, budou mít pocit, že jsou na špatném místě, na místě, kde nechtějí být. Příslušnost poskytuje jistotu a sebeúctu, takže ti, kteří nemají tuto hodnotu, by se měli hodnotit sami.
