Spravedlnost je pravidlo, které začaly být používány let před naším letopočtem, se ukáže spravedlnost před soudem a kat, který diktoval věty bez ohledu na to, zda se jednalo o spravedlivé, nebo ne. Konkrétním způsobem lze zajistit, aby nestrannost byla neustálá a neustálá touha dát každému to, co je splatné. Tato velmi obecná myšlenka má smysl ve dvou typech spravedlnosti, komutativní a distribuční.
Co je to spravedlnost
Obsah
Definice spravedlnosti souvisí s hodnotami, které jsou vštípeny do společnosti a usilují o společné dobro pro všechny občany. Není to zákon, který může regulovat chování jednotlivců na celé planetě, ale zásada, která vychází z předpokladu, že každému dá to, co si podle jeho jednání a chování skutečně zaslouží. Spravedlnost je také známá jako spravedlnost, je součástí zákona a představuje ji bohyně spravedlnosti.
To, co je známé jako komutativní spravedlnost, je založeno na principu vzájemnosti a vyžaduje proporcionální ekvivalent na oplátku. na druhé straně distributivní, která odkazuje na solidaritu a rovnost mezi všemi lidmi, co je spravedlivé, co je pro každého a které musí být distribuováno jako takové, aby byla v souladu s touto zásadou.
Pro právníky je normální myslet na soudní budovu, když hovoříme o tomto pojmu, protože tam je, konkrétně u Nejvyššího soudního dvora, kde se přijímají rozhodnutí, která mohou změnit život občanů (k lepšímu nebo za špatné, vše podle jejich jednání). Jde o obranu a spravedlnost, uplatňování základních práv a prokázání neviny nebo viny subjektů. Jako příklady spravedlnosti lze uvést rozsudky vydané vnitrostátními soudy, zákony atd.
V pojetí spravedlnosti hovoříme o souboru nebo skupině kritérií, která stanoví určitý typ zacházení, které se bude vztahovat jak na lidi, tak na instituce. Tyto pokyny mohou obsahovat zákazy a povolení ve společnosti. Například pokud člověk jedná špatně nebo negativně, jedním ze způsobů, jak být spravedlivý, je vykonat trest. Pokarhané subjekty tak či onak chápou, že existují zavedená chování a že je třeba je dodržovat. Význam spravedlnosti zahrnuje mnoho prvků a všechny budou vysvětleny v tomto příspěvku.
Původ spravedlnosti
Pojem spravedlnosti vychází z různých premis, s původem v Řecku a Římě, az náboženských či dokonce filozofických hledisek. Díky každému z těchto aspektů v současné době existuje velmi přesná definice spravedlnosti. Hovoříme-li o filozofické části spravedlnosti, musíme zmínit etiku, morálku a dobré zvyky, které by měl mít každý občan. Abychom měli širší představu o této konceptualizaci, je třeba ctnost chápat jako vrozenou náklonnost dát každému člověku to, co mu skutečně náleží.
Musíme také vzít v úvahu vůli, která je zase považována za čestnost subjektu. Svatý Tomáš Akvinský řekl, že pouhými lidmi nebyli ti, kteří věděli, co je dobré nebo co špatné, ale ti, kteří jednali pokojně, respektovali své prostředí a chovali se podle očekávání společnosti. Pro něj je vše založeno na mentální poctivosti člověka, tj. Na vůli, která ho doprovází od okamžiku, kdy může použít svůj rozum, až do posledního dne jeho života.
Pokud je toto vše analyzováno, je zcela jasné, že důvodem nebo původem nestrannosti podle filozofie je objektivita. Nyní, je-li to analyzováno z římské konceptualizace, to, co je spravedlivé, definuje Ulpiano jako neustálou vůli udělit nebo dát každému člověku právo, které mu odpovídá. To šlo nad rámec sociální vzájemnosti, ale spíše právních výhod nebo sankcí, které by subjekty měly. Ulpiano stanovil několik pravidel, která je třeba dodržovat, aby spolu žili v harmonii a udržovali společnost v úplném pořádku.
Tato pravidla byla založena na tom, jak se chovat slušně, nejednat se zlobou nebo ze zlosti před ostatními lidmi, a ještě méně škodit občanům. Nakonec bylo zjištěno, že všichni dodržují a prosazují tato pravidla a ostatní zákony vytvořené v té době, protože pouze tehdy by na oplátku dostávali stejné zacházení. Na druhou stranu, kdyby udělali opak toho, co bylo stanoveno, lidé by dostali pouze tresty, tímto způsobem zajal to, co nazval spravedlností. Odtud byl při vypracovávání zákonů v Římě a ve světě zohledňován kapitál.
Na druhé straně je zde řecká konceptualizace, která odkazuje na morálku a dobré zvyky jednotlivců společnosti. Má to hodně co do činění s náboženskými názory, ve skutečnosti to má hodně co do činění s křesťanstvím a Starým a Novým zákonem. Tento úhel pohledu přesahuje zákon nebo morálku, protože hovoří o vztahu mezi Bohem a lidmi, který sám vytvořil. Jde o upřímnost, důvěru, věrnost a naplnění Boží vůle na zemi.
Nelze mluvit o tom, co je spravedlnost, aniž bychom se zmínili o etymologii Starého zákona. Písemné odkazy hovoří o spravedlnosti jako o dobrotivém Božím aktu, o činnosti, kterou Bůh zakládá, aby uchránilo lidstvo před hříchem. Tato akce je samozřejmě podmíněna pravidly, která musí dodržovat každý člověk v celém lidstvu, to je známých 10 přikázání vydaných nebo oznámených v Alianci, která byla oslavována mezi Bohem a izraelským lidem. Ve Starém zákoně je spravedlnost božská a dokáže zahrnovat věrnost ve spojení se spasením.
Navíc pro mnohé není kongruentní vysvětlit, co je to spravedlnost, aniž by odkazoval na nový zákon, který zachovává podstatu nestrannosti starého zákona, ale získává hlubší aspekt, velmi podobný římské konceptualizaci, ve které přítomnost věrnosti a dodržování norem, ale existuje také pevnost a houževnatost, oba vedou jednotlivce k překonání sil zla, které se Bůh snaží odstranit z lidstva. Etymologové zmiňují, že v Bibli existuje mnoho pojmů spravedlnosti a že žádný není méně platný než ten druhý.
Zastoupení spravedlnosti
Přímým zastoupením tohoto pojmu je dáma spravedlnosti, zosobněná různými božstvy podle kultury. Začíná to Egyptem v bohyních Maat a Isis, poté v řecké mytologii jako Temi a Dicea.
Temi byla považována za bohyni práva, dobrých zvyků, síly. Dalo by se říci, že to mělo hodně společného se zákonem, i když si většina lidí nakonec spojila dámu spravedlnosti s Dicea, když byla vylíčena s měřítkem v jedné ruce, mečem v druhé a obvazem zakrývajícím oči.
Stupnice představuje spravedlnost a rovnost ve společnosti, to je to, co každého přiměje vidět, že každý má to, co je splatné. Meč odkazuje na neustálý boj za objevování pravdy, prosazování pravidel a zajišťování toho, aby lidé měli prospěch nebo byli souzeni podle svých činů. A konečně obvaz, který představuje víru a věrnost občanů. Říká se, že se říká, že spravedlnost je slepá, že nevidí věk ani sociální postavení, a proto je jednou z konceptualizací obvazu na nesmrtelnou dámu.
Druhy spravedlnosti
Cílem rozdělení pojmu na typy nebo klasifikace je schopnost regulovat lidi ve společnosti, najít způsob, jakým se každý chová určitým způsobem, a že v případě, že subjekty dělají opak, jsou souzeny prostřednictvím mechanismů vytvořená organizovanou společností. V tomto ohledu lze na rovnost pohlížet jako na prostředek nápravy. Pokud má člověk pocit, že jeho vůle byla porušena nebo falešně souzena, může se odvolat k některému ze 4 typů spravedlnosti.
Distribuční spravedlnost
Nazývá se také ekonomická spravedlnost a odkazuje na udělení přístupu každého občana k důstojnému životu, protože to umožňuje všem zdrojům, které řídí subjekty, aby splnily tento sociální cíl, konkrétněji je bohatství rozděleno ve stejných nebo ekvivalentních částkách pro celou populaci nebo konkrétní sektor. Příkladem tohoto typu je minimální mzda, která se vydělává ve většině zemí světa.
Existuje mnoho kladů a záporů týkajících se této problematiky, protože ačkoli značný počet s touto zásadou souhlasí, mnoho dalších si myslí, že není spravedlivé, aby všichni měli stejné bohatství, pokud existují předměty s více zkušenostmi, úrovněmi studia nebo úsilí. Právě z tohoto důvodu je tento aspekt diskutabilní a není použitelný na všech územích světa. Mexiko je jednou ze zemí, které tento typ spravedlnosti uplatňují.
Retributivní spravedlnost
Zde se potýkáme s typem spravedlnosti v oblasti sociálního zacházení, to znamená, že usiluje o zavedení standardu, ve kterém by se s občany zacházelo správně a stejným způsobem, jakým by se chovali k sousedům. V tomto aspektu existuje mnoho retroaktivních akcí, protože stejně jako to přináší prospěch těm, kdo jednali tak, jak to společnost očekává, jsou potrestáni i ti, kdo porušují pravidla, čímž se zavádí měřítko, v němž je hlavní cenou spravedlnost. Zde má zákon poměrně blízký vztah se spravedlností.
V této věci se přijímají opatření, hledají se řešení a uplatňují se tresty, čímž se dosahuje jak vnitrostátních, tak mezinárodních zákonů (zákony o lidských právech, válečných zločinech, korupci atd.).
Procesní spravedlnost
Zde je zdůrazněna nestrannost zákonů bez ohledu na území nebo trestný čin, který je spáchán. Existují obavy v rozhodování a při provádění výhod nebo trestů podle chování lidí. Procesní spravedlnost je založena na rovnosti v tom, že nikdo není víc než kdokoli jiný a že bez ohledu na sociální postavení, ve kterém se nacházejí, bude každému poskytnuto zacházení, které sám vyjádřil.
V tomto aspektu je také vidět zásah zákona, protože člověk potřebuje schopnost vykonávat svou vůli a být nestranný, ale také jiný, který může zastupovat osobu, která porušila zákon, aby jej mohla bránit. Ale toto číslo je také přítomno ve vládní taktice, konkrétně když má být učiněno rozhodnutí, které zahrnuje účast občanů. Zde jde obrana a spravedlnost ruku v ruce.
Restorativní spravedlnost
To je úplný opak retribuční spravedlnosti, protože jejím hlavním cílem je věnovat pozornost oběti a zajistit její bezpečnost, blahobyt a základní práva. Tento typ je subjektivnější, protože se neusiluje o blahobyt celého národa, ale zaměřuje se na kvalitu života obětí trestných činů. Opravdu kvůli posledním detailům jsou tyto subjekty nesmírně důležité v každé obnovovací operaci, protože jsou to oni, kdo stanoví, jaká opatření mají být přijata, jaká práva musí být obnovena a povinnosti subjektů, které porušily zákony.
Z pohledu lidí, kteří porušují zákony, se učí, že by pravidla neměla být porušována, k čemuž dochází prostřednictvím smírčího jednání mezi oběťmi a pachateli, pouze za ně lze nést odpovědnost za způsobenou škodu. V případě, že smírčí řízení neskončí a nebudou si zasloužit tresty, tyto se obvykle liší podle území, na kterém je uplatňováno, ale obecně jde o pokuty, vězení, vězení atd.
Spravedlnost a občanské hodnoty
Spravedlnost je od počátku definována jako soubor hodnot, které jsou ve společnosti uplatňovány a odměňovány. Jedná se o základ, genezi, princip dobrého soužití v určité lokalitě a ten se postupně rozšiřuje, až pokrývá celý svět. V hodnotách pro občany se spravedlnost uplatňuje ve všech svých definicích, například když se mluví o účasti občanů, je zmíněna skutečnost, že přispívají k obecnému dobru malými nebo velkými příspěvky, jedná se o akt dobré vůle kvalita života.
Existuje také transparentnost a jedná se o originální akci vládních orgánů. V této hodnotě se zavazují jednat veřejně, čímž zabrání zneužití zdrojů nebo moci, které mají, a mohou uspokojit potřeby skupin. Pokud jde o zneužití zdrojů, odkazuje se na státní tajemství, neúčinnost, neúčinnost, svévolné uvážení v otázkách, které by měly být veřejné, a zneužití pravomoci. Když orgány jednají transparentně, společnost koexistuje v úplné harmonii.
Tolerance je také součástí občanských hodnot a to je založen na respektování lidí, co jsou zač, co dělají a co mohou dělat. Je to jedna ze základních sociálních norem a hlavní základna spravedlnosti. Tolerance je komplexní kombinací respektu a rovnosti a jde ruku v ruce s hlavními zásadami spravedlnosti.
A konečně čestnost, odvaha rozpoznat, že existují dobré a špatné věci, schopnost vědět, která z děl, která nám odpovídají a která budou mít důsledky pro život lidí. Toto je část svědomí, více morální než občanské, být upřímný k činům, které jsou každodenně páchány.
To vše dohromady tvoří hodnotu spravedlnosti a důležitost, která ji obklopuje v lokalitě, zemi a na celém světě. Všechny tyto hodnoty jdou ruku v ruce, jedna nemůže existovat bez přítomnosti druhé a to je to, co převládá.
Co je sociální spravedlnost
Aristoteles a další vědci věřili, že sociální spravedlnost je ve skutečnosti typem distributivní spravedlnosti uplatňované v mnoha zemích, ale tento termín se rodí ze sociální nespravedlnosti, která se šíří po celém světě. Hlavním tématem sociální spravedlnosti je rovnost ve všech jejích kategoriích, konceptualizace tohoto pojmu jako způsobu, jak poskytnout všem občanům stejné výhody bez ohledu na jejich ekonomické postavení, nebo odkaz na lidskou důstojnost, je jednoduše poskytována všem stejné výhody a práva podle vládních parametrů.
Kolektivní spravedlnost podporuje respekt a rovné přijetí u všech občanů a své cíle zaměřuje na distribuci práv a výhod zcela spravedlivým způsobem.
Mezi příklady sociální spravedlnosti patří zboží a služby, které každý potřebuje k důstojnému životu, vzdělání a konečně lidská práva. V průběhu let získal tento typ spravedlnosti ve světě velkou důležitost, a proto OSN stanovila 20. únor jako mezinárodní den sociální spravedlnosti.
Sociální spravedlnost podle
Kapitalismus
Na rozdíl od spravedlnosti není kapitalismus výtvorem lidských bytostí, nebyl záměrný, naopak, je součástí lidské spontánnosti a potřeby mít více na ekonomické a sociální úrovni. Spravedlnost má limity, snaží se zavést přístup, ve kterém má každý v mnoha aspektech stejné a kapitalismus je opačný. K rozhodování je zapotřebí velkého počtu lidí nebo orgánů, a proto v praxi existuje příliš mnoho společností, které fungují jako konkurence. Kapitalismus je expanze a zvláštní vize.
Socialismus
Tito dva sdílejí několik vynikajících prvků, pokud jde o terminologii, ve skutečnosti mají společný prvek (a nejdůležitější je třeba poznamenat), že z této rovnosti to však v socialismu platí pouze hypoteticky, protože neexistují žádné záznamy o tom, že by se rovnost nebo kolektivní spravedlnost ve kterékoli zemi skutečně úspěšně plnily. Vždycky existuje něco, co nakonec zničí pokus o kolektivní spravedlnost, a to se nestalo jen v tomto století, ale i v předchozích.
Spravedlnost hovoří o tom, že každému je třeba dát to, co je splatné, a ze sociálního hlediska se to provádí spravedlivým způsobem. Tato myšlenka vždy chtěla být uplatněna socialismem, ale nikdy se ji nepodařilo uskutečnit.
Liberalismus
V tomto ohledu je důležité zdůraznit, že liberalismus usiluje o to, aby bylo nadbytečné, dát jednotlivcům svobodu dělat se svými životy (ze sociálního a ekonomického hlediska) to, co považují za nejlepší způsob života, to znamená, že zde neexistuje Státní intervence. V sociální spravedlnosti je stát hlavním dobrodincem, zasahuje do ekonomiky a do sociálních aspektů, jako je manželství. Platí obě podmínky.
Komunismus
V tomto aspektu lze říci, že v socialismu existuje mnoho podobností, kromě sdílení mnoha aspektů spravedlnosti. Problém je v tom, že v komunismu postava soukromých společností neexistuje, neexistují žádné sociální třídy, neexistuje soukromé vlastnictví, neexistuje stát.
Sociální spravedlnost v Mexiku
Kolektivní spravedlnost lze uplatnit v různých zemích, například Mexiko je jednou z nich, ale jelikož v opatřeních platných u vlád se nikdy nenachází dokonalost, tento termín nedosáhl očekávaného úspěchu. Nemůžete mluvit o kolektivní spravedlnosti na území, kde míra chudoby roste, místo aby klesala.
