Svatá válka je konflikt, který je způsoben rozdíly mezi náboženstvími, konkrétně přítomností extremistických řeholníků, kteří věří v monoteistické dogma (existence jediného Boha), aby obhájili své náboženské ideologie a také místa, která podle své víry považují za posvátná, a zároveň tyto konflikty řeší jako strategii pro zveřejňování svých doktrín víry, prostřednictvím expanzivity pomocí násilí. V prvních svatých válkách v historii jsou protagonisty islám a křesťanství.
Přesněji řečeno, svatá válka islámského původu měla svůj výchozí bod přibližně v roce 622, v době, kdy „Mohamed“ vysílá přímé Boží poselství, mu hrozila smrt protivníky nebo nepřátele islámu, a proto emigroval z „Mekky“ do oblasti zvané „Medina“, to je město 300 km severně od Mekky, ve společnosti jeho následovníků.
Muhammad žijící v oblasti Mediny se kolem roku 629 postavil do čela nové náboženské komunity; poté spolu s armádou deseti tisíc mužů odcestoval znovu do Mekky, což bylo město dobyté téměř bez odporu lidí. Poté, konkrétně kolem roku 1054, vypukla svatá válka mezi islámem a katolickou církví, protože katolíci chtěli obnovit svatý hrob Jeruzaléma, který byl v té době v rukou muslimů.
Během středověku byly křížové výpravy primárně vojenskými výpravami organizovanými církví za účelem získání Božího hrobu v Jeruzalémě od muslimské vlády a měly podobu skutečné „svaté války“.
Katolická církev začala organizovat vojenské výpravy na zakázku, mimo jiné za účelem promítnutí svého vlivu na byzantské území, kterému dominovala pravoslavná církev, což byla byzantská církev založená schizmou v roce 1054 a nezávislá na římském papeži.
Po téměř 200 let bylo zorganizováno osm expedic, které způsobily velké násilí vůči nekřesťanům. Nejúspěšnější byla první křížová výprava, která obléhala a dobývala Jeruzalém a dokonce ve feudální formě držela různá království, ale ve 12. století je Turci znovu získali, včetně Jeruzaléma.
