Subjektivní konotativní popis vyjadřuje emoce nebo osobní nápady a denotativní popis cíle, sděluje přesné a důkladné informace. Stejné slovo má ten či onen význam v závislosti na záměru emitenta, a proto hovoříme o konotativním jazyce a denotativním jazyce.
V denotativním jazyce se slova použitá k popisu vztahují k jejich každodennímu používání a významu, který mají pro komunitu mluvčích. V konotativním jazyce bude význam slov záviset na použití osoby v konkrétním kontextu, a proto je možné hovořit o symbolickém a subjektivním významu.
Tyto dvě jazykové roviny znamenají, že stejné slovo lze použít denotativně nebo konotativně. Takže když řeknu „jaký drahý klenot!“ Zmínil, že ornament používaný jako prvek zdobení těla má velmi vysokou cenu a tento popis je denotativní. Naopak, když řeknu „můj přítel je šperk“, slovo šperk se nepoužívá jako ozdoba, ale spíše v jeho konotativním obrazném smyslu a znamená to, že můj přítel je někdo velmi cenný jako člověk.
Konotativně-subjektivní jazyk a denotativně-objektivní jazyk se doplňují. Ve vědeckých textech a v kontextech, kde musí být informace důsledné, je nutné používat denotativní a objektivní jazyk. Na druhé straně je konotativně subjektivní jazyk používán v literárních textech nebo v reklamním jazyce.
Ačkoli se jedná o dva různé přístupy, denotace a konotace se doplňují a nejsou výlučné. Ve skutečnosti mohou být v literárním textu ve stejném fragmentu slova s konotativním použitím a slova s určitou konotací.
V ústní i písemné komunikaci popisujeme realitu denotativně-objektivním způsobem nebo subjektivně a konotativně. V tomto smyslu mají všechna slova přesný a objektivní význam a když řekneme „pes“, víme, že jde o savčí zvíře, a použití tohoto slova označuje něco konkrétního. Stejné slovo však má určité konotace, to znamená, že může navrhnout všechny druhy nápadů (věrný společník, vzpomínka z dětství nebo jakékoli osobní emoce).
Závěrem lze říci, že denotativní význam termínu je ten, který se vyskytuje ve slovníku, a jeho významná konotativa není registrována ve slovníku, ale je součástí kontextu jazyka a kultury komunity mluvčích.
