Ribonukleová kyselina, lépe známá jako RNA nebo RNA, je organická chemická sloučenina, kterou lze nalézt v eukaryotických i prokaryotických buňkách a navíc je genetickým kódem některých virů. Je to jedna z látek, které se aktivně podílejí na syntéze bílkovin a řídí část fází, kterými prochází, když dojde k jejich tvorbě. Je také považován za jednoho z nejdůležitějších nosičů informací v těle a společně s DNA pracuje na spuštění několika nejdůležitějších buněk, které lze najít.
Friedrich Miescher byl muž, který objevil kyselinu ribonukleovou v roce 1867 a vybral si pro ni název nuklein, protože ji izoloval vycházející z buněčného jádra; pozdější výzkumy však ukázaly, že to bylo také v prokaryotických buňkách, které nemají jádro. RNA je tvořena řadou nukleotidů, které zase obsahují složky, jako jsou monosacharidy, fosfáty a dusíkatá báze. Pochází z genů přítomných v DNA, ze kterých vychází jakýsi řetězec, který slouží jako templát pro novou ribonukleovou kyselinu.
Existují různé typy RNA, mezi nimiž je posel (přenáší informace o aminokyselinách do ribozomů, takže dochází k syntéze bílkovin), přenos (přenáší aminokyseliny), ribozomální (ten, který kombinuje s určitými proteiny k vytvoření ribozomů), regulátory (doplňují jiné buňky nebo mRNA), interference (vylučují některé specifické geny) a antisense (malé řetězce mRNA).
