Katedrály jsou ty kostely, ve kterých biskup sedí a kde má své křeslo; to by byla hlavní budova v diecézi. Ty jsou zcela běžné v náboženstvích, která jsou odvozena od katolického náboženství, a učí křesťanskou nauku i to, jak žít život víry. V každém z nich je křeslo, tj. Křeslo, kde musí biskup sedět během liturgických služeb. Slovo katedrála pochází z řečtiny „καθέδρα“ (cathedra), která odkazuje na výše zmíněná sídla hlavního duchovenstva.
Zpočátku církve určené pro hlavní buňky církve neměly vlastnosti, které by je odlišovaly od ostatních. V 9. století však jejich rozměry a struktura získaly vlastnosti, které je odlišovaly od ostatních, což se shodovalo se vzestupem typického gotického umění ve 13., 14. a 15. století. Z toho vznešenost, s níž byly postaveny, přiměla město, kde se nacházely, získat prestiž, takže umělci stále více usilovali o zachycení velkoleposti svých děl. Během této doby se vyučovalo teologie, latina a gramatika; to znamenalo počátek katedrálních studií, které se brzy vyvinuly na univerzity.
Je nutné zmínit, že diecéze jsou jednou z jednotek, ve kterých je seskupena každá z buněk, které tvoří posvátné chrámy křesťanského náboženství; organizace je založena takto: chrám nebo kostel patří do farnosti; to se zase stává součástí děkanátu nebo spíše arciprestazga; ve skupinách pokračují ve vytváření diecéze; pak vznikají církevní provincie, které spravuje arcidiecéze. Pro diecéze existuje biskup, mužkterý je odpovědný za předávání všech znalostí, které má o víře v katedrálu. Tato organizace má svůj původ ve starověkém Římě, i když do té doby měla přísně politický účel.
