V kontextu výpočtu je zdrojový kód definován jako sada řádků textů, což jsou pokyny, které musí počítač dodržovat při provádění uvedeného programu; tak je to ve zdrojovém kódu, kde je zapsán provoz počítače.
Zdrojový kód programu je napsán v konkrétním programovacím jazyce, avšak tento typ jazyka nemůže být proveden přímo počítačem, ale musí být přeložen do jiného jazyka, který může počítač provádět snadněji. Pro tento překlad se používají mimo jiné tzv. Kompilátoři, asembleri, tlumočníci.
Přístup ke zdrojovému kódu programu spočívá v přístupu k algoritmům vyvinutým jeho tvůrci. Je to jediný způsob, jak efektivně transformovat program.
Pokud jde o vydání zdrojového kódu, znamená to sdílení tohoto psaní s jakýmkoli subjektem, který to vyžaduje, to znamená, že jej může kdokoli analyzovat, kopírovat a upravovat. Osvobození kódu programu s sebou nese jistou nejistotu, protože je odhalena jeho činnost. Podobně se obvykle nevydává pro komerční aplikace.
Zdrojový kód se zase používá také k označení zdrojového kódu jiných softwarových komponent, jako je zdrojový kód webové stránky, který je napsán v jazyce HTML nebo Javascript; a ten je poté spuštěn webovým prohlížečem, aby byla stránka při návštěvě viditelná.
Odvětví informatiky odpovědné za vytváření zdrojových kódů je softwarové inženýrství.
