Tato etapa, kterou Řím prošel, byla charakterizována představením republikánského vládního systému, čímž se zahájila římská republika, událost, která nastala v roce 509 př. N. L. Lucio Tarquinio „pyšný“.
Politický přechod, kterým Řím v té době procházel, byl doprovázen silným násilím a sociálními konfrontacemi, kterých dosáhli jedině tím, že sousední národy to využily snížením územní moci Říma a mohly tak dosáhnout aby to úplně zmizelo.
Počátky republiky byly ponořeny do absolutní nejistoty, vzhledem k převládajícímu politickému chaosu v té době. Postupně se však dokázala etablovat, vedena poněkud složitou ústavou, která se snažila soustředit na zásady nezávislosti moci, rovnováhy moci a vládních oblastí. Vývoj římské republiky byl silně ovlivněn konflikty mezi aristokraty, Římany, kteří byli bohatí, ale nepatřili k šlechtě a patricijům.
Od založení republiky byl stát Řím označen zkratkou SPQR. (Cenatas Populusque Romanus), což ve španělštině znamená: „Senát a římský lid“. Tato republika zavedla systém, který neumožňoval zneužívání moci rozdělením výkonných a zákonodárných funkcí a přeměňováním pozic na volitelné a dočasné. Protože však nic není dokonalého, byl zachován oligarchický model, kde pro přístup k základním institucím musely patřit do sektoru patricijů. Když byli prostí vyloučeni, vyjádřili nespokojenost řadou sociálních konfrontací, které skončily ve 3. století před naším letopočtem vyhlášením rovnosti mezi patricijskými a prostými občany.
Senát, pro jeho část, byl přítomen během monarchie a pokračoval být během republiky, zachování všech svých pravomocí a s konečnou platností zdůrazňováním sebe jako subjekt, který poskytuje poradenství a poradenství pro vládu v Římě, ovládání vnitřní pořádek.
Život v římské republice byl charakterizován následujícím:
- Za účelem vládnutí byla vytvořena řada zákonů, které integrovaly to, co je římské právo.
- Toto právo se postupem času stává principem práva v celém západním světě.
- Přítomnost dvou zcela odlišných sektorů společnosti: patricijů (bohatých a vlastníků většiny zemí) a obyčejných občanů, které zastupovali chudí Římané.
- Přístup k politickým a náboženským pozicím měli pouze patricijové.
Římská republika bohužel začíná přecházet do fáze krize, která se zvyšuje, když nastane občanská válka, která konfrontuje vojenské vůdce se vzpurnými otroky. Jedinou věcí, která způsobila tuto krizi, bylo to, že armáda měla ve vládě větší místo.
Nakonec Římská republika zmizí díky tomu, že senát zahrnoval veškerou politickou moc kromě moci výkonné. To vedlo k tomu, že Senát musel svěřit výkonnou moc někomu jinému než politikovi. Stručně řečeno, posílení osobního charakteru skončilo potopením republiky a ustoupilo zrodu nového vládního systému: Impéria.
